Policie přihlíží, jak se v centru Prahy prodávají drogy

PRAHA- V samém centru Prahy, jen pár desítek metrů od Národního divadla, funguje jeden z největších drogových trhů v zemi. Situace v místech, kudy denně chodí stovky dětí do tří místních základních škol, je už natolik neúnosná, že se jí v hlavních večerních zprávách věnuje veřejnoprávní televize. Policie diváky uklidní: posílili jsme hlídky. Jak je to ve skutečnosti? Hodinu po odvysílání sobotní reportáže není problém koupit v okolí pivnice U Zpěváčků jakoukoliv drogu. Zcela bez rizika a bez sebemenší zaznamenatelné aktivity strážců zákona. A to všechno v době, kdy už devět měsíců platí přísné protidrogové zákony, které vězením trestají pouhé držení narkotik. Právě možností účinnějšího boje s pouličními dealery zdůvodňovali policisté nutnost nových paragrafů trestního zákona. Samozřejmě, že vím, že se tu prodávají drogy. Tahle hospoda je tím vyhlášená po celé Praze, klidně potvrzuje výčepní. Majiteli ani obsluze se to nelíbí, ale prý s tím nemohou nic dělat. Policisté prý sice občas projdou lokálem nebo hlídkují před hospodou, ale výsledek jejich práce je zatím doslova nulový. Na žádný problém kromě strachu nenarazí u Zpěváčků ani včerejší pokus redaktora LN nějakou drogu koupit. Asi dvě desítky mužů evidentně obchodující s drogami postávají a posedávají v jedné ze dvou místností restaurace. Tam každou chvíli zvenku vstoupí nový host, který po investici několika bankovek schovává malý balíček do kapsy a odchází. Problémem není ani přítomnost policie. Pane veliteli, já vás tak rád vidím. Vy si mě nepamatujete? křičí jeden z dealerů na dva policisty, kteří přišli na obchůzku. Policista jen nesrozumitelně zabručí: Tobě to nestačilo? Muž na oplátku s ústy od ucha k uchu vrtí hlavou. V tentýž okamžik metr za zády policistů probíhá výměna bankovek a malého balíčku mezi starším mužem patřícím k osazenstvu hospody a anglicky mluvící dívkou. Policejní hlídka chvíli postává, několikrát se rozhlédne a odchází. Zákonu bylo učiněno zadost. Místnost, kde dealeři sedí, ostatně jako celá hospoda, nevypadá příliš pohostinně. Ani po několika pivech nenachází redaktor LN odvahu někoho z dealerů oslovit. Koupit drogu proto zkouší až venku před hospodou. Nejdříve se však ujisťuje, že nikde v okolí nejsou policisté. Staršího muže v obnošeném obleku, který celé odpoledne postává u hospody, se neškodně ptá: Dá se tady něco koupit? Tam v tézadní místnosti koupíte cokoli. Běžte a domluvte se, odpovídá muž a nenechá tazatele odejít. Redaktor se nakonec přes zamřížované okno a půl hospody s mužem, který předtím pokřikoval na policisty, domlouvá, že přijde, až se setmí a sejdou se v několik metrů vzdálené nonstop herně. Příznačně nazvané Svět zábavy. Dávka pervitinu podle jeho slov přijde na dvě stě korun.

Štěpán Korčiš