Fulltext M.I.A. - Nalezený článek

Titul: Metro
Datum vydání: 9.7.1998
Zpět na výsledky vyhledávání

Drogy a film

MEZI ZLOČINEM, SVOBODOU A SMRTI

Problematika a polemika spojená s tématem drog funguje u valné části společnosti zprostředkovaně. Většina lidí nemá přímou zkušenost. Ta je utvářena z roztříštěného a nesourodého mediální spektra, v němž nalezneme téměř cokoliv: od autentických svědectví, přes odbornou polemiku až po politický kalkul. Jeden z hlavních obrazů světa ohroženého drogou vytváří kinematografie, u níž opět neplatí jednotná kritéria. Jednoduše proto, že neexistují. Svědectví poskytnuté stříbrným plátnem může být však velmi cenné, neboť mnohdy v sobě obsahuje jedinečnou zkušenost jeho tvůrců.
K ZAŽITÝM STEREOTYPŮM patří názor, že narkotika se vynořila teprve v posledních desetiletích. To však souvisí spíše s kriminalizací drog, respektive se spojení s organizovaným zločinem. Tento moment je poměrně přesně zachycen i na celuloidovém pásku v proslulé trilogii Kmotr (režie Francis Ford Coppola): Don Vito Corleone, mafián staré školy, odmítne obchod s drogami a vzápětí je prostřílen na pokyn ostatních bossů nového "střihu". Přestože atentát přežije, je vystřídán v čele rodinného podniku svým synem Michaelem, s nímž přichází nová epocha,
epocha Francouzské spojky.

Drogy byly odjakživa spojeny s organizovaným zločinem - jedním
z prvních snímků, který věrně zachytil praktiky mafie, byl Kmotr.

NA POČÁTKU sedmdesátých let ji ve skvělém mezinárodním obsazení, jemuž vévodili Gene Hackman a Fernando Rey, natočil William Friedkin. Vše se odvíjelo od tajemného kanálu Marseilles - New York a 32milionové dodávky heroinu. Přestože oba snímky patří k zlatému fondu světové kinematografie, dotýkají se ve skutečnosti drog jen okrajově. Droga ve Francouzské spojce funguje jako dramatický moment, jako záminka střetu (v době prohibice tu samou úlohu na sebe vzal alkohol - např. De Palmovi Nedotknutelní, 1987). Dnes se dokonce narkotika kryjí v některých filmech s prostředím podsvětí a stává se z nich nepostradatelný "index" doby. Ať už je to známé předávkování Umy Thurmanové v Pulp Fiction, mexická narkomafie v Desperadovi či jeden z motivů v hvězdně obsazeném, ale ne už tak úspěšném snímku Chyťte ho! Barry Sonnenfelda.
ZE ZCELA JINÉHO ÚHLU autorského pohledu se drog zmocnily dnes už kultovní filmy, které jsou úzce svázány pupeční šňůrou - Trip (1967) a Bezstarostná jízda (1969). Jack Nicholson, jenž si krok za krokem v 60. letech vybojovával své postavení nejen jako herec, ale i jako scenárista a režisér, přišel s nápadem natočit film, jenž by se pokusil zachytit jeho vlastní zkušenosti s LSD. Nicholsonův scénář se zalíbil Rogeru Cormanovi, nezávislému režisérovi a producentovi nízkorozpočtových filmů. Do hlavní role režiséra televizních reklam byl obsazen Peter Fonda, jedna z vedlejších postav připadla Dennisovi Hopperovi. Trip se pokusil zachytit stav hlavního hrdiny, který v naději, že mu droga pomůže nahlédnout do nitra a vyřešit životní krizi, podstoupí "výlet". Přestože Corman prosadil změny (zvýraznění děje místo halucinací) oproti Nicholsonově původní verzi, snímek obsahuje řadu zajímavých okamžiků, v nichž divák nazírá svět očima Fondovy postavy. Zejména závěrečná pasáž "střízlivění", složená z velmi krátkých a rychlých prostřihů, působí velmi
emotivně.
PRÁVĚ PŘI NATÁČENÍ Tripu se Fonda s Hopperem dohodli, že by spolu mohli natočit film. Po různých peripetiích se rozjelo natáčení Bezstarostné jízdy. To probíhalo podle různých svědectví v nezvyklých podmínkách. Hopper s Fondou, zároveň představitelé hlavních rolí, přistupovali k práci chaoticky a tvořili většinou pod vlivem drog. Vše dovršil příchod Jacka Nicholsona. Ten byl v průběhu natáčení přemluven, aby vzal ve snímku vedlejší roli jižanského advokáta. Očekávalo se od něj, že přispěje ke zklidnění atmosféry. Opak byl pravdou. Paradoxně se však díky této spolupráci vynořila jeho herecká hvězda. Už
v úvodu se setkáváme s drogou, která bude v různých formách provázet oba rebely na motorkách až do tragického konce. V úvodních sekvencích jsme svědky, jak Billy a Wyatt nakupují kokain, aby ho vzápětí se ziskem prodali nedaleko letiště v Los Angeles movitému zákazníkovi. Mohou uskutečnit svůj sen. Vydávají se na motorkách Harley Davidson skrz státy do New Orleansu. Při své svobodomyslné cestě, lemované dýmem marihuanového kouře, se setkávají s lidmi sobě blízkými, ale i s nenávistí a násilím. Vše kulminuje požitím LSD v New Orleansu a návštěvou nevěstince. Po zběsilém reji se vracejí k svým motorkám - jejich cestu však překříží násilná smrt. Bezstarostná jízda se stala manifestem bouřlivé doby 60. let, k jejímž symbolům patřila také marihuanová cigareta.
ŽE PŘÍRODNÍ DROGY - marihuana a hašiš - zasáhly téměř celou mladou generaci 60. let, svědčí i známá historka z předvolební kampaně Billa Clintona, který dokázal pohotově vybruslit z těžké situace v ostře sledovaném televizním přenosu. Na otázku, zda je pravda, že kouřil marihuanu, odpověděl: "Kouřil, ale nevdechoval." V této souvislosti nelze nevzpomenout první americký film Miloše Formana Taking off (1971) a scénu, v níž se rodiče "ztracených dětí" učí pod dozorem zkušeného praktika kouřit joint, aby porozuměli svým potomkům. Sál upadne do slastné a nečekané euforie a vše končí tradičně výstižným formanovským sarkasmem - pohřešovaná dcera přijde domů ve chvíli, kdy její jinak upjatý otec přišel ve svlíkacím pokeru o všechny svršky a ve velmi rozverné náladě tancuje před návštěvou na stole.

NEČEKANÉHO SETKÁNÍ s nástrahami velkoměsta není v Půlnočním kovbojovi (1969) ušetřen ani titulní postava Joe Buck (John Voight), který přijíždí do velkého světa, aby se živil jako gigolo. V jednom z podzemních klubů (v sekvenci se objeví i Ultra Violet, vedle Nico jeden z ženských symbolů undergroundové scény) omylem vykouří marihuanovou cigaretu a propadne jejím účinkům, aniž by chápal, co se s ním vlastně ve skutečnosti děje, což je podtrženo i filmovou stylizací celé scény.
S daleko závažnější zkušeností ohledně drog se potýká titul s podobným názvem - Půlnoční expres (1978). Druhý celovečerní opus Alana Parkera vychází z reálného příběhu studenta Billyho Hayese (v podání předčasně zesnulého Brada Davise), u něhož byly v roce 1970 při návratu z prázdnin na istanbulském letišti objevena dvě kila hašiše. Vystřízlivění z tohoto činu bylo více než kruté - třicetiletý trest v tureckém vězení, jehož nelidské podmínky režisér hodnověrně zachytil.
OLIVER STONE, pověstný svým silně subjektivním viděním a výrazným režijním rukopisem, si vybral osud dnes kultovní skupiny The Doors (1991) a hlavně její vůdčí osobnosti - zpěváka, skladatele a básníka Jima Morissona (Val Kilmer). Místy magický styl filmové řeči nechal jasně vyniknout prostor, z něhož pramenila autorova inspirace, což se mu stalo osudným. Podobného jmenovatele, životní styl i konec líčí téměř dokumentární metodou snímek Sid a Nancy (1986) o Sidu Viciouseovi, hlavě neméně skandály opředené punkové skupiny Sex Pistols.
Mezi filmy, jejichž význam je pro danou oblast nemalý, nalezneme i Muže bez spánku (1991) Paula Schradera, někdejšího scenáristy proslulého Taxikáře (1976, r. Martin Scorsese). Muž bez spánku - John LeTour v podání Williama Dafoe má se svým známějším předobrazem mnoho společných znaků, z nichž nejvýznamnějším je noční nespavost. LeTour po nocích nejezdí taxíkem, nýbrž roznáší drogy zámožné a "bezproblémové" klientele na Manhattanu. Jeho uzavřený svět, plný mučivých pochybností, traumat a nočních můr, se zhroutí ve chvíli, kdy se nepřímo zaplete do zločinu. Jestliže u Taxikáře nalézáme jako základ společenské izolace hlavně vietnamský syndrom, pak u Muže bez spánku je příčina stavu zasunuta dále do podvědomí. Přesto Schrader svým viděním, zvýrazněným modrou stylizací obrazu, dosahuje citlivé analýzy rozpadajících se svazků velkoměsta a lidské komunikace.

Trainspotting: Na rozdíl od "normálních"
lidí má člověk na drogách jen
jednu starost: sehnat další dávku.

DALŠÍ KROK na cestě naznačené Schraderem učinil král postmodernistů David Lynch, jehož výpověď překračuje obvyklé parametry reality. Drogy obecně u Lynche hrají nemalou roli - jsou ztotožněním zla, což je patrné z proslulého Twin Peaks. Projekt Twin Peaks má zajímavou genealogii. Na konci 80. let vznikl v autorské dílně David Lynch - Mark Frost projekt televizního seriálu, nesoucího název neexistujícího amerického městečka. Městečko Twin Peaks se stalo po svém uvedení na obrazovky předmětem nebývalého zájmu. Lynch si na příběhu vyšetřování vraždy středoškolačky Laury Palmerové, která propadne drogové závislosti, vyzkoušel širokou škálu žánrových variací, motivických zvratů, a to vše obestřel mystickým oparem. Filmový Twin Peaks vzniká po natočení seriálu, avšak autoři jeho děj pojímají jako samostatný celek.
V ROCE 1996 přichází Trainspotting Danny Boyla, jenž na sebe upozornil už prvotinou Mělký hrob. Přestože v lecčems navazuje na tradici ostrovních filmů se sociální tematikou, příběh party narkomanů ze skotského Edinburgu (natáčelo se ovšem v Glasgow) působí na plátně jako smršť. Už v jedné z úvodních sekvencí si Boyle neodpustí černý vtípek - na rozdíl od "normálních" lidí má člověk na drogách jen jednu starost: sehnat další dávku. Peripetie hlavního hrdiny Rentona, jenž se chce zbavit svého návyku, jsou zbaveny laciných pouček a předpokládaných moralit. Autoři v mnohém se svými hrdiny, kteří se staví proti rigidní morálce svých otců, sympatizují, ale hlavně se vyhýbají obvyklé typologii postav. To vše je umocněno sugestivním viděním a propracovanou filmovou skladbou, přecházející místy až v surrealistická spojení - známá pasáž s odpudivou záchodovou mísou, do níž se hlavní hrdina ponoří pro opiové čípky, aby se "propadl skrz nejšpinavější záchod ve Skotsku" do průzračného světa ticha. O co více jsou hrdinové Trainspottingu "bezstarostní", o to je procitnutí bolestnější a naturalističtější - ve filmu přichází prudký zvrat v okamžiku, kdy umírá ve feťáckém doupěti mimino, a kulminuje při děsivých abstinenčních stavech Rentona. Boyleův snímek však v sobě nese v druhém plánu i daleko závažnější sdělení - populistická rétorika a neznalost problému, byť by zněla sebepřesvědčivěji, nevyřeší vůbec nic.
VÁCLAV HOLANEC

Zpět na výsledky vyhledávání

Tento článek byl nalezen fulltextovým prohledávačem M.I.A.