Mladá fronta DNES   Ani netuší, že se o něm mluví   17.02.2000
Titulní strana - Autor: JANA KOLOMAZNÍKOVÁ - Strana: 01

Ani netuší, že se o něm mluví

O r á č o v - Je asi nejznámějším vězněm v zemi. Jeho případ a především na zdejší poměry tvrdý trest čtyřletého vězení za prodej několika cigaret marihuany přetřásaly noviny i televize. Devatenáctiletý Stanislav Pobuda, který byl v minulých dnech převezen z vazební věznice v Ostravě do káznice v Oráčově na Rakovnicku, však o nebývalém zájmu o svou osobu ani neví. V hlavě má jen dvě věci: jestli opravdu dostane od prezidenta republiky milost, o niž už kromě rodiny požádalo několik dalších lidí a organizací, a když ne, tak jak přežije zhruba sedmnáct měsíců, které si musí odsedět, než bude moci požádat o podmínečné propuštění. "Své jméno jsem uslyšel akorát jednou v nějaké reportáži ve zprávách České televize, pak to ale někdo přepnul na Novu, tak nevím, co tam o mně říkali," přiznává Stanislav Pobuda. Ani spoluvězni si jej nějak zvlášť nevšímají. "Ti, co vědí, za co tady jsem, si myslí, že je to pěkná blbost," říká. Jeho spolunocležníky na pokoji (ne na cele, to označení je podle Pobudy nepřesné, protože ložnice se nezamykají) poslal soud za mříže například za loupežné přepadení, za obchod s pervitinem, za krádeže. Všichni jsou však v jeho věku a vězení se snaží v klidu přežít a už se sem raději nevrátit. "Teď mám opravdu klid, ale když jsem byl na přijímači, okradli mě o všechno, i o hodinky jsem přišel. Zbyl mi jen kartáček na zuby," stěžuje si. Dozorcům nic neřekl, to se prý mezi vězni "nedoporučuje". Na rozdíl od svých nových spolubydlících, které dělí od svobody zhruba stejná doba, však Stanislav Pobuda má jednu výhodu: je určitě jedním z nejžhavějších kandidátů na prezidentskou milost, a může navíc doufat i v to, že ministr spravedlnosti podá k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona. Oba mají žádosti na stole, mladíkovi nezbývá než čekat, jak se rozhodnou. "Vím, že hodně lidí mi fandí, ale já se teď hlavně snažím tady z toho nezblbnout. Hodně píšu dopisy, to mě uklidňuje," vypráví. Korespondence však zatím vázne, psaní chodí zatím jen od jednoho kamaráda a od rodičů. Ti také mají v sobotu přijet na první návštěvu. Jejich syn se na ně těší kromě jiného také proto, že mu snad dovezou nějaké peníze na přilepšenou. "Je tady hrozně málo jídla a taky bych potřeboval na cigarety. Už jsem si na ně musel i půjčovat," říká. I kouření "normálních" cigaret prý pomáhá přežít. "Jeden den jsem je neměl a myslel jsem, že se zblázním." Stanislav Pobuda odhaduje, že cigarety ubalené z marihuany, které se mu před pár měsíci staly osudnými, asi už nikdy nevychutná. "Bál bych se, že by mě zase zavřeli. Dneska už aspoň vím, že je to možné," vysvětluje. Podporuje tak svou teorii, kterou se snažil přesvědčit jak policisty, tak soudce: Nevěděl jsem, že kouření nebo prodávání marihuan je trestné. "Opravdu ji kouřilo spousta lidí, které jsem znal. Různě se pěstovala, dávala, prodávala... Nikomu jsem ji nevnucoval, prostě někdo řekl: přines trávu, a tak jsem ji někde opatřil. Podruhé ji zase donesl někdo jiný. Tak, jak tady sedím já, mohla tady sedět řada mých známých." Na otázku, proč právě jeho policie loni na konci června zatkla, krčí rameny. "Možná mě udal někdo z kamarádů, nevím." Od zatčení šlo všechno hrozně rychle: obvinění, vazba, v listopadu první soud, který vynesl čtyřletý nepodmíněný trest, v únoru odvolací soud, který ho potvrdil. Pak přesun z Ostravy do Oráčova. "Myslím, že těch sedm měsíců ve vazbě mě úplně vyléčilo, ale je mi jasné, že nějakou dobu tady budu muset vydržet. Možná dostanu práci v místní kuchyni, jiná šance tady prý není. Kuchař sice nejsem, ale snad tam budu platný. Aspoň budu u jídla."