Mladá fronta DNES   Drogy: menší než malé množství tolerance   19.02.2000
Ze severovýchodních Čech - Autor: MICHAL KOMÁREK - Strana: 02

Drogy: menší než malé množství tolerance

názor
Zatímco drogové dealery se alespoň občas podaří policistům chytit a vyšetřovatelům a státním zástupcům poslat před soud, nejúrodnější pole pro šíření drog zůstává represí nedotčeno. Je jím tolerance vůči všem druhům drog, která se s hrozivou neodbytností šíří mezi mladými lidmi a zaplavuje tuzemské střední i základní školy. Podle odborníků na prevenci drogové závislosti každoročně prudce ubývá mladých lidí, kteří drogy považují za něco naprosto nepřijatelného. Jsou již patrně v menšině. Užívání lehkých drog a drobné dealerství je dnes na školách běžným jevem. Během několika let zřejmě marihuanu a hašiš ještě ve větším množství vystřídají tvrdé drogy. Většina rodičů si přitom problém nepřipouští, učitelé jsou bezmocní, pokud někoho nechytnou přímo za ruku se zabodnutou injekční stříkačkou nebo v oblaku nasládlého kouře. A mladí lidé, ti odmítají varování jako staromilské mentorování. Rádi naopak odkazují na holandský model, který do značné míry legalizuje užívání měkkých drog. Tvrdí, že hašiš a marihuana nejsou o nic horší než alkohol a nikotin. A navíc, že člověk, který si může veřejně svoji drogu koupit, nepřijde do styku s dealery tvrdých drog. A ještě že přeci žijeme v liberální svobodné společnosti. To jsou ovšem logická zdůvodnění jen na první pohled. V atmosféře tolerance k drogám se i bez dealerů stírají rozdíly mezi měkkými a tvrdými drogami. Neobstojí ani názor, že když evropské kultuře vládnou už dvě nebezpečné drogy, je možno klidně přidat několik dalších. A za třetí: představa o svobodném výběru životního stylu je pomýlená. Prodej drog totiž patří k největším oblastem podnikání současného světa. A šíření drog mezi mladé lidi je bezpochyby nejmasivnější a patrně i nejúčinnější reklamní kampaní. V moderní ekonomice platí, že výrobek vytváří potřebu, nikoliv naopak. A reklama spolu s výrobkem vytváří spotřebitele. Žádný obchodník si tak nemůže přát lepší zboží než to, které při opakovaném užití vyvolá závislost. Začít s propagací drog mezi tolerantními dětmi a mladými lidmi je tedy snadné i prozíravé. Zajistí odbyt vždy - až do vymření generace uživatelů. Neexistuje zřejmě jiná obrana než drogy netolerovat. Vzít si drogu, alespoň poprvé, je nakonec vždycky rozhodnutím konkrétního člověka. Dnes nemusí příliš váhat - na jedné straně požitek, na straně druhé nic než tolerance a bezradnost. Ztížit rozhodnutí mu může jenom obava, že ho jeho okolí bude považovat za nenormálního a nemocného. Rodiče i přátelé ho budou odmítat, dokud se nevyléčí. Výsledek volby nechť je zřetelný: buď může existovat vztah člověk a droga, anebo člověk a ostatní lidé. Obojí zároveň nefunguje.