Mladá fronta DNES   Od nynějška každému Pobudovi svobodu?   22.02.2000
Názory - Autor: PETR BOKŮVKA, autor je redaktor komerční televize - Strana: 08

Od nynějška každému Pobudovi svobodu?

Na počátku celého příběhu byl učeň a osmnáct cigaret marihuany. K tomu se přidalo pár trávychtivých nezletilců a z učně se stal amatérský dealer, který se nechal odhalit a chytit. Všichni čekali na aplikaci relativně nového drogového zákona v praxi. Volali jsme po exemplárních trestech a k jednomu se právě schylovalo. Když učeň Pobuda dostal čtyři roky, řekli si snad mnozí otcové a matky: "Teď jich (rozuměj dealerů) snad na těch diskotékách bude méně. Schovají se." Jen co se ale nový vězeň rozhlédl po cele, dostal milost a jel domů. Drogová scéna slaví vítězství. Tolik denní tisk. Není vůbec důležité, že alkohol má údajně mnohem škodlivější účinky a že marihuana je tak vlastně neškodná (jak stále tvrdí můj učený kolega Jiří X. Doležal). Tato společnost jednou zaujala k marihuaně a ostatním drogám určitý postoj a ten i formulovala v drogovém zákoně. Podobně jako máme zákony a vyhlášky proti sprejerům (i když jsou jejich kresby často hezké, prostě se to nedělá). A tak zatímco se cigarety vyrábějí legálně a postoj k alkoholu je věcí určitého tradičního přístupu, ostatním drogám říkáme NE. Kdo je nebere, nepozastaví se nad tím. I kouření a konzumace alkoholu jsou dnes omezeny tam, kde je to nutné. Když si Pobuda těch osmnáct cigaret marihuany obstarával a nabízel je nezletilcům, věděl, či alespoň měl vědět, že se dopouští nezákonného chování. A pokud to věděl, měl už zjevně vybráno. Vybral si riziko, za které měl nést odpovědnost. Kromě toho to není poprvé, kdy byl někdo při podobném pokusu prodeje přichycen. Nesmíme také zapomenout, že zákon v případě Pobudy nepotrestal nějakého zvědavého degustátora se dvěma jointy, jak se mnozí odpůrci zákona dopředu obávali. Zkoušet se dají i věci legální: sportovní střelba, bungee jumping nebo sex. A kdo by chtěl vyzkoušet drogu na veřejném místě, ať se bojí a ať s možnými negativními následky počítá, stejně jako se bojí sprejer, když uprostřed noci "zdobí" stěnu panelového domu. Učeň Pobuda měl, použijeme-li tvrdé detektivkové terminologie, hnít ve vězení, protože trestný čin spáchal vědomě. Měl sloužit jako učebnicový příklad soudního procesu, o kterém by se v dalších letech učili studenti právnických fakult. Je jasné, že pokud to nebude on, bude to za pár měsíců někdo jiný. Zřejmě další roztřesený mladík, který byl nejvzornější dítě do okamžiku, kdy držel téměř "dvacítku" marihuanových cigaret v ruce a nabízel je čtrnáctiletým chlapcům. Příliš rychlý obrat k horšímu, kterému se ani nechce věřit. Pokud ale exemplární trest nepřijde brzy, vyrojí se podobných učňů Pobudů mnohem více. Budou uklidněni (i když možná ne tak příliš) naivní představou "on mě Havel osvobodí". Drogový zákon je v mnohém dobrým legislativním počinem. Bohužel, zvítězilo nad ním ústavní právo jediného představitele výkonné moci. Tento případ bohužel neukázal, k čemu drogový zákon máme. Ukázal ale velmi výrazně, k čemu že má prezident své pravomoci.