Mladá fronta DNES   Konopný ombudsman   06.05.2000
Média - Autor: Petr Šabata - Strana: 26

Konopný ombudsman

Jiří X. Doležal není jenom novinář píšící o drogách, stal se navíc konopným ombudsmanem. Alespoň tak ho představilo rozhlasové zpravodajství z happeningu Marihuana March na 1. máje. Pravda je však taková, že konopným ombudsmanem se asi před půl rokem stal jiný novinář - Marek Jehlička, zjednodušeně řečeno, pánové prominou, takový méně známý J.X.D. Není sporu o tom, že Doležal i Jehlička tématu rozumějí, vynikají osobním zaujetím a stávají se autoritou pro obě strany drogových sporů. Nicméně myšlenka, že konopným ombudsmanem se stal žurnalista, je vadná, ba nebezpečná. Žurnalista by neměl být vedle své práce zároveň politikem, obchodníkem na burze, kurátorem výstavy, poradcem, a dokonce ani užitečným ombudsmanem ne. Nemůže být tím, kdo podává zprávu nebo nabízí svůj názor, a zároveň hráčem v popisovaném ději. Byl by nedůvěryhodný. Posláním žurnalisty je podat zprávu - pravdivou, přesnou, ověřenou, vyváženou, na kterou se může jeho čtenář, divák, posluchač spolehnout, aniž musí zkoumat vztah žurnalisty k popisované události. Na takové zkoumání nemá publikum čas ani prostředky - má právo předpokládat, že žurnalista nemá na ději vlastní zájem, jenž by ovlivnil referování. Proto existují v seriózních médiích psané či nepsané etické kodexy, které zakazují členům redakce aktivně působit v politice, přímo obchodovat na burze, přijímat dary a jiné pozornosti, zastávat funkce a úřady... A spojení žurnalista-konopný ombudsman je stejné jako spojení politický reportér-poradce premiéra, ekonomický komentátor-člen představenstva Komerční banky, fotbalový zpravodaj-předseda Klubu přátel Slávie. Marek Jehlička podal prezidentu Havlovi několik žádostí o milost pro lidi odsouzené kvůli držení marihuany, dokumentuje další případy, jedná svládními úředníky i poslanci. A argumentuje: Někdo se těch lidí musí zastat. I to je morální úloha novináře. Není. Úlohou seriózního žurnalisty je pravdivě informovat o podstatných věcech. Slovo, případně obraz je jeho jediný pracovní nástroj. I soudce plní nejlépe své poslání, když dobře, rychle, spravedlivě soudí. A nemůže, nesmí přitom dělat zároveň žalobce a advokáta, byť by k tomu měl všechny odborné ilidské předpoklady. Než se stane i u nás nad slunce jasné, že žurnalisté v seriózních médiích nemají žádná vedlejší angažmá mimo obor, byla by snad na místě až úzkostlivá zdrženlivost v těchto věcech. Pokud se na takovou zdrženlivost nemůže čtenář, divák či posluchač spolehnout, kdo se zastane jeho práva na nezávislost novinářů a na pravdivé zprávy? Nějaký čtenářský ombudsman? Jsou už takové příklady ve světě. Hlavně aby po té funkci neskočil zase nějaký novinář.