P r a h a (gar)- "S pilkou v ruce sklízet úrodu?" kroutil by zřejmě hlavou každý zemědělec. Třiadvacetiletý Marek však ví, proč ji s sebou v sobotu ráno bral. Konopí pěstuje už pátým rokem a letošní "kytky" mají obzvlášť silné stonky. "To by byly provazy," komentuje to spíše v žertu, protože kvůli nim své konopí rozhodně nehýčká. Nejdůležitější jsou pro něj "palice", husté zelené květy s malými okvětními lístky na vrchol cí ch sami čích rostlin. V nich je totiž ta největší síla, to, co z konopí dělá marihuanu. Sklidit třicet bezmála třímetrových rostlin, odvézt je ke kamarádovi na půdu a rozvěsit k usušení, zabralo sice celé dopoledne, ale dvojici ta práce nevadí. "Naopak, na dnešek se těšíme už od jara," potvrzuje spolupěstitel, jedenadvacetiletý Tomáš. Při pěstování je podle nich nej důležitější výběr místa: musí být slunečné, vlhké, a především co nejskrytější. Po celé měsíce si políčka na břehu Berounky nesmí všimnout nejen kolemjdoucí či policie, ale ani kolega, jenž pěstuje o půl kilometru dál. "I když je to proti etice, stane se, že vám úrodu někdo vyfoukne před nosem. Konopí moc přirozených nepřátel v přírodě nemá, největší škůdci jsou lidé," tvrdí Marek. Z hrozby vězení si mnoho nedělají. "Možná porušujeme zákon, ale nic špatného neděláme. Co kouřím, do toho nikomu nic není. To se taky můžeme dočkat toho, že nám jednou někdo zakáže jíst řízky," argumentuje Tomáš. Řeči o narkomanech odmítá: "Jsou to bludy. Na trávu můžete získat asi stejnou závislost jako na televizi, žádný návyk jako u cigaret, alkoholu nebo tvrdých drog." Co z toho má? "Uvolnění, relaxaci, zábavu a srandu."