Fulltext M.I.A. - Nalezený článek

Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 26.1.1998
Strana: 4
Zpět na výsledky vyhledávání
Každý student dobře ví, u koho může ve škole sehnat marihuanu

P r a h a - Na pánských záchodcích ve druhém patře jedné z prestižních pražských obchodních akademií je díky kouři téměř neprůhledno. Ve stísněném prostoru se mačká asi sedm kluků, za nimi se schovávají další čtyři dívky. Z ruky do ruky putují dva vydatné jointy. "To je síla," pokyvuje uznale hlavou osmnáctiletý student čtvrtého ročníku Petr. "Čerstvá sklizeň, poupátka, co?" hodnotí kvalitu marihuany, která nenápadně zaplňuje nejen prostory toalet, ale i každou skulinu v mozku. "Ty vole, kde to pěstuješ?" říká se stopou smíchu v hlase. O rok mladší Zdeněk, který marihuanu přinesl, v opojení pokyvuje hlavou ze strany na stranu. "To není moje vlastní. Mně na ni přišla ségra a ta kráva celou sklizeň zlikvidovala," hlučně se rozčiluje. "Travka je od Radka. Víš, od toho z béčka," vysvětluje. A všichni vědí. Na této obchodní akademii - stejně jako prakticky na všech středních školách - snad každý ví, na koho se obrátit. "To, že si mezi sebou spolužáci prodávají a také dávají trávu, není nic nového," přikyvuje drogový expert Jiří Presl ze střediska Drop In. "Když se u nás totiž před několika lety začalo mluvit o tom, že před školami postávají dealeři a nabízejí dětem drogy, byl to v naprosté většině případů nesmysl. Ty děti to od nich nemusí kupovat - vytvoří si totiž vlastní síť," tvrdí Presl, podle nějž jsou tyto sítě drobných pěstitelů schopné pokrýt poptávku mnoha desítek lidí. Ceny jsou přitom symbolické, slevy se poskytují za půjčování sešitů nebo zapsání docházky na hodinu, na niž se "dodavateli" nechce. Studenti, kteří svým mlčením kryjí aktivitám spolužáků záda, přitom nemají pocit, že by dělali něco špatného. "Není to přece žádná skupina drogových mafiánů, kteří by se po večerech stříleli na Václavském náměstí," se smíchem vysvětluje Zdeněk. A Radek - jeden z členů sítě - jej doplňuje: "Mezi námi není žádný kápo, žádní poslíčci. Je nás zhruba patnáct a všichni o sobě víme: kdo co kdy má a kdy nemá, a vypomáháme si. Nejsme organizovaní a nikdo nikoho do ničeho nenutí," vysvětluje chod party, do které svorně patří jak nejstarší čtvrťáci, tak třeťáci i druháci. "Prváci si k nám hledají cestu o něco déle, ale časem nás najdou. Takže odchodem nejstarších ročníků síť nezaniká, ale stále se obnovuje," říká. Učitelé, kterým čas od času přijdou studenti do hodiny "zkouření", ovšem málokdy něco poznají. A pokud poznají, bývá pro ně pohodlnější přesvědčit sebe samé, že student pouze dnes není ve své kůži. "Ještě horší je, když se to snaží řešit sami. Zvolí totiž cestu represí,ovšem to nevyřeší nic," říká Presl. "Ředitelé se často bojí, že prozrazením utrpí pověst jejich školy, a nenahlásí nic." Mnozí kantoři však otevřeně připouštějí, že o občasných experimentech svých studentů vědí. "Ale odhalit to je velice těžké. Pokud se rozhodnou, že drogu zkusí, stejně neodolají, a tak nemá cenu nad nimi stát s bičem v ruce. Všude s nimi stejně být nemůžeme," krčí rameny Pavla Křížová, ředitelka pražského Akademického gymnázia ve Štěpánské. Její kolegyně Hana Karbanová z Gymnázia profesora Patočky míní, že jediný jistý recept, jak ve škole odhalit síť mladých distributorů, je dobře znát své studenty: "To však jde spíše na menších školách. I tady je riziko, že v okamžiku, kdy učitelé v pří zemí kontrolují, zda jsou jedni studenti přezutí, tak druzí zatím můžou na toaletách fetovat." Pokud by ovšem studenty, kteří si podle svých slov neškodně "vyhulují marjánku", někdo obvinil z fetování, patrně by jej měli za blázna. "Nejsme žádní feťáci.Je to jen legrace, ne?" namítá Radkova spolužačka Gábina. Psychiatr Jan Cimický, který léčí také narkomany, míní, že právě v tom je zakopaný pes. "Připadají si světoví, ale neuvědomují si, jaký návyk si pěstují. A tak nás pak zarazí čísla ze statistik, že téměř třicet procent dětí do osmnácti let má už zkušenosti s drogou. Místo toho, aby jim ostatní řekli, že to není něco normálního, málem je ještě obdivují. Jsou pro ně téměř vzorem, vzpourou proti maloměšťáctví, establishmentu. Lehké drogy, a především marihuana prostě patří k imagi dnešní mládeže," tvrdí. Také učitelé se jaksi smířili s osudem. "Je to stejná móda jako za nás cigarety. Stejné úprky na záchod, stejné hlídání před nimi: bacha, někdo jde," říká učitel Základní školy v Nymburce Martin Hájek. Právě na základních školách se poslední dobou objevují jointy stále častěji. Ze studie Krajské hygienické stanice středočeského kraje vyplývá, že s užíváním marihuany má v osmých třídách zkušenost celkově asi dvacet procent žáků, v devátých třídách se k drogám hlásí ještě o šest procent dětí víc. "Prostě lze říci, že v patnácti letech se každá pátá dívka a každý čtvrtý chlapec hlásí ke zkušenosti s nealkoholovou drogou," uvedla Elena Krupárová z hygienické stanice. Odborníci na drogovou problematiku dokonce seřadili drogy podle jejich popularity u studentů, učňů i žáků. "Marihuana má před ostatními drogami ohromný náskok. Ve srovnání například se snadno dostupnými ředidly ji užívá více než dvojnásobný počet mladých lidí - devětadvacet procent - a ve srovnání s hašišem trojnásobný počet," píše se ve studii pražského Střediska sociální prevence. Kde ovšem studenti drogy berou? "Pěstujeme, pěstujeme," směje se Radek. Sazeničky tak rostou kdekoliv. "Spolužákovi je doma matka našla, ale nevěděla, co to je. Tak jí řekl, že je to jakýsi druh tropického rajčete, a matka se s tím divže nevychloubala," krčí rameny nad neznalostí starší generace. "Ovšem největší legrace nastala, když jsme mladé rostlinky lupli do květináčů k pelargoniím na oknech ve třídě. Tři měsíce si nikdo ničeho nevšiml," říká. Na záchodcích ve druhém patře zatím odzvonilo rajskému klidu a skupina vysmátých studentů se vrací do třídy. Začíná hodina účetnictví.
Grafika:Typ grafiky: Foto ČB Cigareta, nebo joint? Autor obrázku: FOTO: MAFA - JIŘÍ TUREK Sehnat drogu na školách není žádný problém Autor obrázku: FOTO: MAFA - JIŘÍ TUREK

Zpět na výsledky vyhledávání

Tento článek byl nalezen fulltextovým prohledávačem M.I.A.