Fulltext M.I.A. - Nalezený článek

Titul: Magazín LN
Datum vydání: 28.8.1998
Zpět na výsledky vyhledávání

CO BYSTE RADĚJI NEMĚLI VĚDĚT    O ŠKOLNÍ TAŠCE SVÉHO DÍTĚTE

HOLKY NOSÍ V BRAŠNĚ:
* dívčí časopisy a romantické knihy: objevují se již ve čtvrté třídě
* plyšáky: doprovází dívky během celého studia
* zrcátko, hřeben, řasenku, krém, pilník, rtěnku a další kosmetické přípravky: první z nich se objevují již v páté třídě, aby ke konci studia vytlačily z tašky koro všechny ostatní věci
* náramky, korálky: od páté třídy do konce studií
* tamagoči: elektronické zvířátko, o které se musí někdo neustále starat, si oblíbila děvčata od třetí do osmé třídy
* walkman nebo discman a kazety (cédéčka): již od páté třídy
* cigarety: objevují se již v šesté nebo sedmé třídě
* drogy: marihuana, hašiš a některé halucinogeny se objevují po osmé třídě
* prezervativy: v některých dívčích taškách je lze nalézt již v osmé třídě

KLUCI NOSÍ V BRAŠNĚ :
* autíčka: tzv. angličáky doprovází školáky od první do osmé třídy
* vojáčky z kreslených sci-fi seriálů: dominují především tzv. Transformátoři (bojovníci, kteří se mění v dopravní prostředky)
* hokejové kartičky: po třetí třídě
* diskety s počítačovými hrami: po páté třídě
* tenisový míč: doprovází kluky během celé doby studia
* sprej: objevuje se po sedmé třídě
* mobil: někteří kluci se jím předvádí již v osmé třídě
* cigarety a zapalovač: již od šesté třídy
* walkman (discman) a kazety (cédéčka): již od páté třídy
* drogy: marihuana, hašiš a některé halucinogeny se objevují po osmé třídě
* prezervativy: již v osmé třídě

RADKA KVAČKOVÁ
Zkontroluj si tašku! - nabádala nás maminka večer před spaním. Chtěla tak předejít poznámkám na téma "zase zapomněl kružítko a cvičky".
   Učební pomůcky a sešity s domácími úkoly nepovažovali totiž sami žáci nikdy za to nejdůležitější, čím je třeba se do školy vybavit. Jejich brašny zato v každé době skrývaly předměty, o kterých učitelé na rodičovských schůzkách pravidelně prohlašovali, že "do školy nepatří".
   Kdysi to bývaly například obaly od žiletek, které se daly vyměňovat jako poštovní známky, o generaci později "céčka", z nichž se spojovaly barevné řetízky. Co lze najít ve školních taškách dneska?
TECHNIKA VEDLE KOSMETIKY
Z ankety, kterou jsme před začátkem nastávajícího školního roku diskrétně provedli, vyplynulo, že walkman nebo elektronická hra Tamagoči patří mezi běžné prostředky na ukrácení vyučovacích hodin. "Walkmana mají v uších při každém předmětu aspoň tak tři lidi," připustila čtrnáctiletá žákyně osmé třídy jedné z pražských škol s tím, že se reprodukční přístroj musí umět poslouchat tak, "aby učitelka nevěděla". Podle jejích slov se dívky při vyučování taky často "ládujou románkama nebo časopisama jako třeba Bravo", zatímco "kluci nečtou ani to". Ti nosí do školy napřed autíčka a sci-fi vojáčky z animovaných seriálů, později pak hlavně golfové nebo tenisové míčky, aby bylo o přestávce čím házet nebo do čeho kopat. Dospívající dívky využívají volné chvíle pro změnu k tomu, aby vylepšily svůj vzhled. K tomuto účelu musí samozřejmě v tašce mít zrcátko, hřeben, rtěnku, řasenku atd.
   Chlapecká část školní populace se také dala na vyměňování hokejových kartiček. Jde o módu, která k nám přišla před několika lety z Kanady a USA. Sady karet, na nichž jsou fotografie hokejistů a základní údaje o nich, se běžně prodávají například v trafikách.
HALUCINACE NA DNĚ BRAŠNY
Podle odhadu žákyně deváté třídy jedné jazykové školy mívá tak pětina jejích spolužáků v tašce cigarety a zapalovač a sem tam si někdo pro případ, že potká ještě nepomalovanou zeď, nosí sprej. Na otázku, jestli se nosí do školy marihuana, dívka reagovala: "Když to někdo prodává, tak to přece musí nosit s sebou, ne?" "Trip" podle ní přijde na dvě stě korun. Za takovou cenu si tedy lze údajně pořídit "docela slušné halucinace, kdy se člověku třeba zdá, že ho honí hamburger na nožičkách".
BYZNYS PŘI VYUČOVÁNÍ
Školní brašny mohou ale skrývat i jiné nástroje k podnikání. Ředitelka pražského gymnázia v Arabské ulici Jaroslava Beránková čelila před časem žádosti několika žáků ze tříd zaměřených na programování. Přišli se jí slušně zeptat, jestli by si při vyučování mohli nechat zapnuté mobilní telefony, a slibovali, že pokud budou mít hovor, nebudou rušit, ale odejdou s přístrojem rychle na chodbu. Tihle mladí programátoři totiž pracují (někdy už dokonce od prvního ročníku) pro různé firmy, s nimiž potřebují být v kontaktu.
   "Asi jsem je zklamala, když jsem to nepovolila," prozradila nám ředitelka. Chápala argumenty, že firmy občas nutně potřebují od svých mladých konzultantů naléhavou radu, ale vůbec se jí nezamlouvala představa, že by ve třídě mohlo při vyučování vyzvánět třeba deset mobilů.
KRESBY ZDENĚK NETOPIL

Zpět na výsledky vyhledávání

Tento článek byl nalezen fulltextovým prohledávačem M.I.A.