Fulltext M.I.A. - Nalezený článek

Titul: Magazín LN
Datum vydání: 9.10.1998
Zpět na výsledky vyhledávání

DOBŘE utajení zahrádkáři

Rostliny konopí na snímku jsou sice jen mírně rozvětvené, ale zato dosahují třímetrového vzrůstu. Existují však i odrůdy, které jsou nízké a košaté, tvarem se podobají keři rybízu.
FOTO PAVEL WELLNER
Diváci Receptáře nejsou jediní, kdo volný čas věnují láskyplnému pečování o kytičky. Zahrádkářský koníček u nás provozuje ještě jedna skupina lidí - pěstitelé marihuany. Kdyby založili klub, měl by stovky členů. Na přelomu září a října měli napilno. Vrcholila sklizeň.

JAN MÜLLER
Žánrový obrázek: Do pražské restaurace U libocké studny vchází skupinka lidí lehce nad dvacet let, většinou vysokoškoláci. Objednají si pivo a jeden z nich začne balit cigaretu marihuany, které se říká "joint" nebo také "špek". Když je hotov, partička se zvedne jako jeden muž a odkráčí ven z restaurace. Vrchní je v klidu, ví, že nejde o útěk bez placení. Kuřáci venku utvoří kolečko a nechají joint kolovat. Dým vdechují hluboko do plic, kde ho pár vteřin zadržují, aby měla droga dost času dostat se do krve. Když se cigareta scvrkne na vajglík, vrátí se kuřáci ke stolu. Stejný proces se opakuje za večer několikrát.
KDO MÁ, TEN DÁ
Marihuana již není v Česku exotickou drogou. Podle nedávného výzkumu Státního zdravotnického ústavu má s marihuanou zkušenost 22 procent Pražanů ve věku 14 až 18 let. Restaurace nižších cenových kategorií, rockové kluby a jiné osvěžovny jsou dennodenně místem setkávání lidí, pro které je marihuana prakticky stejně běžným zpestřením volného času jako alkohol. Stejně tak bývá oblíbeným kořením večírků pořádaných v soukromých bytech.
   Dnes je "tráva" oblíbená napříč celým spektrem polistopadové generace - od lehce vyjevených gymnazistů, přes milovníky popových diskoték, intelektuálské studenty humanitních věd až po zasloužilé metalíky.
   Kde marihuanu berou? Jen výjimečně ji kupují. Ve většině případů jde o samozásobitele. Nepanuje tu byznys, ale něco jako marihuanový komunismus. Kdo je zrovna zásoben, ten balí.
   Marihuana se získává z rostliny konopí. Její pěstování je u nás povoleno - ovšem pouze pro průmyslové účely. Pokud se prokáže, že o ni majitel pečoval za účelem získání omamné látky, hrozí mu tvrdý postih. Kdo je policií přistižen při sklizni svého políčka, ten se může dočkat i pár let vězení. Přesto se tato aktivita těší u mladých lidí čím dál větší oblibě.
   Čtyřiadvacetiletí pěstitelé Robert Novák a Marek Dvořáček jsou odborníci na slovo vzatí, s marihuanou mají dlouholeté zkušenosti. Letos se jim úroda vydařila. "Zásoby by mohly vydržet celý rok," doufá Dvořáček. "Stěží. Čím je toho víc, tím víc se hulí," soudí Novák, který studuje čtvrtým rokem Matematicko-fyzikální fakultu. Když zrovna nesedí ve studovně, podniká s přáteli výlety za Prahu, kde s aparátem po dědečkovi fotí všechno, co mu přijde pod ruku. Velkou část volného času tráví v hospodě, nad čímž se někdy sebekriticky pozastaví. Jeho kolega ze školy Dvořáček má rád auta, počítačové hry a mobilní telefony (měsíčně platí Paegasu účet přesahující tři tisíce korun).
   Rostlina konopí je sytě zelená a dorůstá při dobrých podmínkách do výšky dvou až tří metrů. U samic vyrůstají na koncích stonků na omak lepkavé květy, kterým pěstitelé říkají "palice". Zde se ukrývá látka THC, způsobující změny psychiky, jež je zdrojem pěstitelovy energie a odměnou jeho úsilí. Palice se po sklizni konopí usuší a při balení jointu smíchají s tabákem. Jednoduché? Zdaleka ne.
Detail samičí rostliny konopí: mezi listy, které kuřáci po sklizni otrhají, se skrývají lepkavé květy neboli "palice", které jsou pro pěstitele nejcennější.   FOTO ARCHIV AUTORA
OKÉNKO PĚSTITELE
"Všechno začíná už v březnu. Do vody vložíme semínka a čekáme, až se objeví malý klíček. Poté je přesadíme do kelímku se zeminou. Protože potřebují teplo a hodně slunce, je nejlepší dát je za okno. Pak je přesadíme ven na políčko. Nesmí to ale být moc brzy, aby přízemní mráz rostlinky nespálil," vypráví Novák metodicky, jako by byl právě na návštěvě ve studiu Přemka Podlahy.
   Po přesazení rostlinek začínají pěstitelům skutečné starosti. "Jen málo lidí má tak velkou zahradu, aby nehrozilo nebezpečí ze strany občansky uvědomělých sousedů nebo rodičů," říká Dvořáček. Marihuanová políčka se proto většinou zakládají ve volné přírodě. "Ve výběru jsme nároční," říká Novák. "Rostlinky umísťujeme v nenápadné, těžko přístupné lokalitě, kde musí být vlhko a zároveň co nejvíc slunečno."
   Celou věc ztěžuje i nepříliš kolegiální chování mezi pěstiteli. "Běžně se stane, že najdete své políčko holé. Někdo ho objeví a vykrade," říká Dvořáček. Na dotaz, zda sám někdy sklidil, co nezasel, odpovídá: "Stane se, ale něco tam vždycky nechám."
   Někteří pěstitelé řeší problém elegantnějším způsobem. "Jeden známý pěstoval několik let trávu doma na zahradě a rodičům tvrdil, že jde o speciální čaj, který má blahodárný vliv na jeho průdušky. Jednou však jeho babička zhlédla v televizi pořad věnovaný trávě a byl utrum," vypráví Dvořáček. Sám po léta pěstoval několik mohutných rostlin marihuany pár desítek metrů od domu svých rodičů. "Máme velkou zahradu. Do některých jejích koutů se nechodí," říká. Jeho rodiče (úspěšný podnikatel a středoškolská profesorka biologie) nemají o zálibě svého syna nejmenší potuchy, což je mezi pěstiteli, z nichž mnozí jsou skutečnými společenskými chameleony, typické.
   Stále populárnější je také pěstování marihuany v bytě při umělém světle. "Můžete mít jednu dvě rostlinky v květináči třeba ve skříni," říká Novák. Předpokladem je mít vysoce kvalitní semínka. Řada pěstitelů si je jezdí kupovat do Holandska, země zaslíbené - pěstování, prodej a užívání této drogy zde nejsou od sedmdesátých let postihovány.
   "Bez práce nejsou koláče, je přísloví chmurné, leč univerzálně platné. Kdo chce mít kvalitní trávu, musí se o ni pravidelně starat," říká Novák. Když je sucho, vozí kanystry s vodou, hnojí, zaštipuje lístky atd. "Protože marihuana nepatří do české květeny, je poměrně náchylná na různé nemoci. Často se také stává, že zplesniví. Největší gauneři jsou ale slimáci. Když jsou rostlinky menší, znamená jejich nájezd rychlý konec celé úrody," říká Dvořáček. "Občas něco sežere i lesní zvěř," dodává a rozvine teorii o jelenovi dezorientovaně pobíhajícím lesem.
   Jak vidno, pěstitelé trávy jsou, tak jako ostatní zemědělci, vystaveni rozmarům osudu. "Je to náročný koníček," konstatuje Novák. "Ale výsledky stojí zato," usmívá se Dvořáček.
Nezkušené oko nerozpozná na rostlině konopí, rostoucí ve volné přírodě, nic zvláštního. Pěstitele může prozradit spíš to, že je k rostlinám vyšlapaná cestička.    FOTO ARCHIV AUTORA
A UŽ JE TO TADY!
Když rostlinky přežijí všechny nástrahy osudu, nastává hektická fáze - sklizeň. Ta přichází na přelomu září a října, kdy mají samice konopí již plně vyvinuté palice. "Záleží na tom, kolik je v této době slunečných dní. Čím je jich víc, tím lépe pro rostliny. Déšť a vlhko naopak mohou způsobit, že konopí během pár dní zplesniví," říká Dvořáček.
   Pěstitelé jsou lehce nervózní. Prozkoumali předpovědi počasí a na úterý 29. září stanovili den D. Bojí se hlavně, aby jim někdo políčko právě teď nevykradl. Svoje rostlinky navštěvují velmi často, vdechují jejich vůni, občas k nim i něžně promlouvají.
   Několik dní před sklizní se pěstitelé už hůře ovládají a sem tam odstřihnou ještě ne zcela dozrálé palice, které doma suší na kamnech nebo v mikrovlnné troubě, aby pak s přáteli usedli k pilotní ochutnávce.
   V den sklizně vyjíždí Novák s Dvořáčkem za Prahu vozem s rozměrným úložným prostorem. Jede s nimi i přítel Štěpán Čáp, jenž bude zajišťovat akci po bezpečností stránce. Ve voze panuje atmosféra napjatého očekávání.
   Nedaleko prvního políčka vystupuje Čáp z auta, bere do ruky vysílačku a nenápadně skryt sleduje, zda se neobjeví policejní nebo jinak podezřelé auto. (Mobilní telefony za Prahou nefungují spolehlivě.) Akce probíhá rychle. Dvořáček s Novákem přicházejí k políčku, s úlevou pohlédnou na neporušenou houštinu rostlinek, a pak je už vytrhávají ze země i s kořeny. S úrodou pospíchají k vozu, o pár set metrů dál vyzvednou Čápa a urychleně opouštějí místo činu. Totéž se opakuje ještě několikrát - pěstitelé nechtěli spoléhat jen na jedno políčko, a tak jich založili povícero.
   Večer se již desítky rostlinek konopí suší na půdě chalupy jistého zasvěceného majitele. Dvořáček je roztřídil a opatřil kartičkami se jmény jednotlivých druhů nebo-li "modelů" trávy.
   O několik dní později sedí Novák s přáteli v restauraci Na hřišti a ve zkušených prstech drolí suchou zelenošedou palici marihuany na malou hromádku. Ulomí polovinu cigarety a přisype tabák. Směs promíchá a z krabičky od cigaret odtrhne malý kousek tvrdého papíru, který sroluje do trubičky. Z kapsy vytáhne jemné, deset centimetrů dlouhé cigaretové papírky. Ačkoliv je patrně nikdo v České republice nepoužívá na balení cigaret (od toho jsou menší, pěticentimetrové papírky), prodávají se v duchu tiché dohody prakticky v každé trafice. Novák srolovaný papírek použije jako filtr a ubalí dlouhou cigaretu, která se směrem od filtru rozšiřuje. "Jdem na špeka," řekne.
LASKAVÝ CHAOTIK
Invazi marihuany do mozkových buněk pocítí kuřák buď okamžitě při kouření, nebo po několika minutách. Její účinky trvají několik desítek minut až několik hodin.
   A co vlastně kuřák pociťuje? "To je individuální," říká Dvořáček. "Záleží na osobnosti člověka, na jeho momentální náladě, na počtu jointů, na tom, zda se také pije alkohol... Někdo se zhulí a je v pohodě. Směje se - často bezdůvodně -, je velmi komunikativní a baví společnost různými ztřeštěnostmi. Jiný se zase uzavře do sebe, vede jakýsi vnitřní dialog, který může být dokonale nesmyslný, anebo naopak velice podnětný. Může však stejně tak upadnout do melancholie nebo také docela odpadnout," říká. Po velkém počtu jointů přichází nevolnost, otupělost, snížená schopnost učinit byť nepatrný pohyb, extrémně nepříjemné pocity horkosti se střídají se zimnicí. V lepším případě se dostaví hluboký, dlouhotrvající spánek.
   Novák doplňuje: "Po požití trávy se můžete stát velmi senzitivní, vnímaví k okolí, rozjitří se představivost a fantazie. Váš vnitřní život je náhle rozmanitý a bohatý. Zároveň se ale může kuřák stát nejistý, nedokáže odhadnout reakce okolí a působí chaotickým dojmem. Chaos může přerůst až v úzkost."
   Halucinace vyvolává marihuana jen zcela výjimečně. Zpomaluje reakce (je nebezpečná pro řidiče), ale nemá tak destrukční vliv na motorický systém organismu jako alkohol. Člověka, který požil marihuanu, lze - kromě veselého, upovídaného projevu - poznat podle očí: jsou zarudlé.
   Oproti alkoholu má marihuana dvě výhody. Nevzbuzuje agresivitu, naopak člověka většinou činí laskavějším. I při konzumaci většího množství jointů se na druhý den kuřák nevzbudí s kocovinou.
"Někdo se zhulí a je v pohodě. Směje se - často bezdůvodně -, je komunikativní a baví společnost ztřeštěnostmi. Jiný se uzavře do sebe, vede vnitřní dialog, který může být nesmyslný, anebo naopak velice podnětný," říká o účincích marihuany pěstitel Marek Dvořáček.   FOTO LINO - HORÁZNÝ
MARIHUANA VE ŠPATNÉ SPOLEČNOSTI
Posuzovat dlouhodobé negativní vlivy marihuany je obtížné. Jako omamná látka přirozeně poškozuje zdraví. "Nutno ale přiznat, že i mezi odborníky panují spory, do jaké míry je marihuana skutečně zdraví škodlivá," krčí rameny Petr Valouch, lékař pražské nemocnice U Apolináře, která drogové závislosti léčí.
   Podle něj je možné návykovost marihuany srovnat s návykovostí na alkohol. Obecně se však má za to, že konopné drogy jsou branou k takzvaným tvrdým drogám, jako je pervitin či heroin. "Pravda je, že závislí na heroinu často začínali kouřením marihuany. Já osobně však neznám žádnou studii, která by dokumentovala, jaké procento kuřáků marihuany opravdu přešlo na tvrdé drogy," řekl lékař.
   Dát si joint neznamená větší psychickou ani fyzickou újmu než vypít pár piv a rozhodně to není tak nezdravé jako strávit večer s tvrdým alkoholem. Záleží tedy na intenzitě. Valná většina těch, co z trávou přicházejí do styku, řekne, že jí kouří "občas". To může stejně tak znamenat několikrát do týdne jako do měsíce nebo do roka.
   Podle Valoucha se ale marihuanou nelze předávkovat jako alkoholem. Nebezpečnější jsou podle něj možné důsledky intoxikace. "Marihuana mění stav vědomí, takže může vyprovokovat například paranoiu. Panický útěk před neexistujícím nepřítelem pak samozřejmě může skončit úrazem nebo dokonce smrtí," připouští Valouch.
   Marihuana je látka, která se pro většinu oficiálních představitelů u nás stále řadí po bok tvrdých drog. Kuřáci marihuany jsou tak nálepkováni jako zločinci a odstrkováni do trpěné pololegality. Nový zákon, který vstoupí v platnost v lednu, tuto linii přitvrzuje. Kdo bude mít u sebe množství drogy "větší než malé", bude stíhán za porušení zákona a hrozí mu vězení. Když policie přistihne člověka s jointem v ruce a najde u něj jen "malé množství" (tj. maximálně pár gramů) marihuany, bude ho pokutovat za přestupek.
   Co udělá nová legislativní úprava s postojem dosavadních konzumentů k marihuaně? "Budeme jen o něco opatrnější," říkají dobře utajení pěstitelé Novák a Dvořáček.
Jména osob, citovaných v článku, byla na jejich žádost změněna.
CANNABIS SATIVA KONOPĚ SETÁ
Marihuana se získává z rostliny konopí (latinsky Cannabis Sativa). Změny psychiky způsobuje látka tetrahydrocannabinal (THC), která se nachází především v květech samičích rostlin. Domovem konopí je oblast Střední Asie, odkud se rostlina rozšířila do celého světa. Nenajdeme ji jen v deštných pralesech a v oblastech s velmi chladným podnebím.
Konopí neslouží jen kuřákům marihuany. V Asii se jeho vlákna používají na výrobu lan a plachet, neboť na ně nepůsobí mořská voda. Z konopí lze vyrobit i palivo do motorových vozidel nebo trvanlivé ošacení. V některých zemích se marihuana využívala či stále využívá k lékařským účelům. Nejčastěji se podává pacientům s rakovinou, kteří trpí nevolností kvůli následkům chemoterapie. Působí také proti očnímu zákalu a roztroušené skleróze.
Lékařské výzkumy dosud nedoložily, že by konzumace marihuany měla na lidský organismus horší vliv než kouření obyčejných cigaret. Závislost na marihuaně se také získává pomaleji, než je tomu u tabáku. Není doložen případ, kdy by někdo na předávkování marihuany zemřel.

Palici rozdrolí, marihuanu smíchá s tabákem a zabalí do dlouhého cigaretového papírku (papírky na snímku mají značku s příhodným názvem "XXL"). Fáze balení je obtížná a vzorově ubalit joint zvládají jen kuřáci s dlouholetým cvikem.

Proces přípravy marihuanové cigarety (jointu): Kuřák drží v ruce část usušené samičí rostliny konopí, nazývanou palice, která obsahuje látku THC.

Joint si kuřák zapálí stejným způsobem jako obyčejnou cigaretu   FOTO PAVEL WELLNER

Tři otázky

pro šéfa Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse
Co čeká člověka, kterého policie zadrží, když sklízí marihuanu?
   Samozřejmě záleží na konkrétní situaci. Ale standardní postup je předvedení na oddělení policie a požádání o vysvětlení.
Jak se bude od ledna, kdy vstoupí v platnost dva nové protidrogové zákony, chovat policejní hlídka, když někoho přistihne při kouření marihuany?
   Tento člověk bude předveden na policejní oddělení, požádán o vysvětlení. Droga bude zajištěna.
Souhlasíte s názorem, že drobní pěstitelé marihuany, jako samozásobitelé, omezují obchod s touto drogou?
   Ne, nesouhlasím.   hrb

Zpět na výsledky vyhledávání

Tento článek byl nalezen fulltextovým prohledávačem M.I.A.