Fulltext M.I.A. - nalezený článek

Titul: Právo
Datum vydání: 2.11.1999
Zpět na výsledky vyhledávání

Jak přežít s narkomanem

Kouření marihuany by rodiče neměli podceňovat, ale ani přehnaně dramatizovat.

Drogy nepředstavují riziko jen pro zdraví narkomanů, ale také pro zdraví jejich rodičů. Těm obvykle nehrozí AIDS, žloutenka nebo kapavka jako jejich dospívajícímu dítěti, které si píchá drogy a nedbá při tom na hygienu. Hrozí jim však velký, neustálý a dlouhodobý stres.
Život s narkomanem je do té míry "dobrodružný", že těžce narušuje normální soužití rodičů včetně sexuálního. Může způsobit i rozvrat manželství. Stejně tak může být psychosomatickou příčinou řady vážných zdravotních poruch a onemocnění rodičů.
Spoustu konfliktů mezi rodiči a jejich dětmi, ve kterých plápolají vybičované nervy i vášně, je možné podstatně zmírnit nebo jim dokonce předejít. Rodiče se však musí zbavit řady falešných představ o drogách a narkomanech. Musí rychle pochopit, co všechno doopravdy obnáší život s dítětem, které bere drogy, a o co ve sporu s ním vlastně jde.
První vážnou zkouškou pro ně bývá okamžik, kdy zjistí, že jejich dítě bere drogy.
Zachovat chladnou hlavu
Je pozdě v noci a zoufalá matka se snaží sehnat telefon na terapeuta z některého z protidrogových středisek. Dnes večer zjistila, že její šestnáctiletý syn bere drogy. Je zoufalá a neví, co má dělat. Chce ten problém řešit. Teď hned.
To vůbec není ojedinělá situace. Informovaní rodiče však vědí, že s drogami je to podobné jako s manželskou nevěrou. Jedním nočním telefonátem terapeutovi obvykle nic nevyřeší. Narkomanie je problém mnohem složitější. Výjimkou mohou být případy, kdy má dítě akutní potíže, které ohrožují jeho život.
Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je pro rodiče to, aby zachovali chladnou hlavu nebo aspoň nedali průchod prvním emocím, které mohou zbytečně vyhrotit vztahy s dítětem a komplikovat jejich pozdější domluvu.
Druhý den si mohou dohodnout schůzku s odborníkem. Pokud nevědí, kde ho najít, měli by zatelefonovat protidrogovému koordinátorovi, případně zdravotnímu radovi. Většina z nich zná zařízení, kde jim dokáží kvalifikovaně poradit.
Spoustu užitečných postřehů a rad najdou i v knize Akta Y. Napsali ji tři odborníci, kteří mají praktické zkušenosti z protidrogových středisek a z terapie s rodiči nebo z rodičovských skupin.
Závislých není ani 5 %
Dobrý terapeut v protidrogovém středisku se nejprve snaží zjistit, jestli rodiče netuší, jaké drogy dítě bere a do jaké míry je na nich závislé. Měkké drogy (např. marihuanu) vyzkouší 90 % mladých lidí. Tvrdé drogy (pervitin, heroin apod.) necelých 10 % z nich. Trvaleji závislých se na drogách stává méně než 5% z nich.
Je tedy rozdíl, jestli dospívající dítě kouří marihuanu, nebo si píchá pervitin, případně heroin. Pokud si drogy píchá, je obvyklým jevem, že na to rodiče přijdou půl roku až rok poté, co s tím začal. I když většina přistižených dětí tvrdí, že si drogy píchají teprve pár týdnů.
Facky nikam nevedou
Devatenáctiletou Petru zfackoval její rozčílený otec. Musila si před něj kleknout a přísahat, že už nikdy nebude fetovat.
Když drog nenechala, dostala domácí vězení a rodina ji tvrdě hlídala. Ani to však nepomohlo. Petra si pervitin sehnala ve škole. Neúčinná se ukázala i návštěva u lékařky, která svou debatu s Petrou začala slovy: "Jak je to s těmi drogami, ty čubko jedna..." Nepomohla ani nucená detoxikace v léčebně v Bohnicích, odkud dívka utekla.
Petřina matka si od lékařky nechala napsat léky na uklidnění a jedla je div ne po hrstech. Otec se zatím marně snažil přinutit policii k aktivnějšímu pátrání po dceři.
Když se vrátila domů, odvlekl ji otec do protidrogového střediska. Chtěl, aby z holky vytáhli něco o těch drogách. Pak ji měli zavřít do nějaké léčebny, kde ji vyléčí.
Pro terapeuta jsou podobné případy typickou ukázkou toho, jak by rodiče se svými dětmi jednat neměli. Výsledkem jsou totiž pocity zoufalství, deprese a bezmoci jak u matky, tak u otce.
Hořkou zkušenost si při tom většina z nich může ušetřit. Zkušený terapeut jim snadno vysvětlí, proč není možné trvale někoho zbavit závislosti na drogách, pokud on sám nechce. Jednoznačně to potvrzují statistiky.
Nesponzorovat dětem braní drog
Dokud nás nezačnou bolet zuby, nejde většina z nás k zubaři. "Stejně tak se téměř všichni lidé, kteří berou drogy, nepůjdou léčit ze své závislosti, dokud jim drogy víc dávají, než berou," řekl mi Evžen Klouček, protidrogový koordinátor pro Prahu 1, vedoucí Centra následné péče na Praze 5 a jeden ze tří autorů knihy Akta Y.
Život s narkomanem je pro rodinu těžký například proto, že obvykle nemá pojem o čase. Po pervitinu třeba celou noc těká po bytě a ve tři ráno se jde koupat. Nechává za sebou nepořádek, špinavé prádlo a vyjezenou ledničku. Nejednou doma i krade. Rodiče, kteří se tomu nedokáží účinně bránit, se stanou jeho otroky.
Někdy, pokud dítě trvale nedodržuje dohodnutá pravidla soužití, se rozhodnou a přestanou mu braní drog sponzorovat. Vyhodí ho na ulici. Ať si tam žije podle svých představ. Spousta rodičů, která k podobnému kroku našla kuráž, překvapeně zjistila, že tím hodně zkrátila dobu, kdy se braní drog jejich dítěti líbilo.
Zastřelila syna
Ten případ vzrušil před pěti léty Francii. Anna-Marie Siano zastřelila svého syna ve chvíli, kdy zjistila, že se Dominik závislosti na drogách nedokáže zbavit.
Její vztah k němu byl už od dětství neuvěřitelně pozorný a láskyplný. A v tom byl zárodek budoucího maléru. Tak dlouho mu v životě zametala cestičku, až začal selhávat ve škole, v zaměstnání, v osobním životě... V pubertě se totiž nedokázal od rodičů oddělit a později osamostatnit tak, jak je to podle psychologů přirozené. Stal se z něho ztroskotanec neschopný úspěšného samostatného života.
Drogy byly jen logickým únikem z jeho situace. Dovolily mu na chvíli zapomenout na životní neúspěchy a poskytly mu iluzi, že matku nepotřebuje.
Opak však byl pravdou. Anna-Marie dokázala ve své péči o syna zajít tak daleko, že ho třesoucího se, s těžkými abstinenčními příznaky, sama vezla k dealerovi, aby si u něj mohl koupil drogu. Představa, že by se z něj stal kriminálník, byla pro ni tak nepřijatelná, že mu nefinancovala jen braní drog, ale také život s narkomankou, která byla nakažená AIDS. Během několika let dlužila známým a bankám 300 000 franků. V zoufalé situaci se marně pokusila o sebevraždu. Nakonec pro ni bezvýchodnou situaci vyřešila tím, že svého syna zastřelila.
Přehnaná péče rodičů představuje riziko
Tento případ je bizarní a netypický jen zdánlivě. Přehnaná péče rodičů, a tedy i menší schopnost dítěte řešit své problémy samostatně, je velice častým rizikovým faktorem pro narkomanii. "Hyper protektivní matka, která žije s dítětem sama a nezdravě se na ně upíná, bývá častým a velice typickým klientem protidrogových středisek," řekl mi Evžen Klouček. Přivést tuto matku k poznání, že svou nekritickou péčí dítěti vlastně ubližuje, je složité.
Většina normálních lidí si naprosto nesprávně myslí, že drogy jsou záležitostí dětí z těžce narušených asociálních rodin. Opak je pravdou. Většina narkomanů naopak pochází z relativně slušných a na první pohled neproblémových rodin.
Přehnaná péče však určitě není jediným rizikem. Rozhoduje spousta dalších věcí. Někdy i zdánlivých maličkostí. Třeba to, jak se rodiče stavějí k překonávání potíží nebo bolesti. Berou je jako věci, které k životu patří, nebo si při prvních náznacích potíží berou prášky, protože se nechtějí zbytečně trápit? I to je příklad pro dítě.
Mistři manipulací
"Když mi nedáš peníze, skočím z okna," vydírala matku její šestnáctiletá dcera. Matka zpanikařila. Dnes, po tom, co všechno s Monikou zažila, by ji klidně řekla: "Dobře, tak skoč." Ví, že narkomané jsou mistři manipulací a vydírání. Od jemných až po ty nejhrubší. Staří feťáci v nich často školí mladé.
Matce hodně pomohly zkušenosti z rodičovské skupiny v protidrogovém středisku, kam chodí. Nezabránily však tomu, aby se jí vážně nezhoršily její potíže se srdcem.
Zatím neexistuje objektivní klinická studie o tom, do jaké míry se soužití s dospívajícím dítětem, které bere drogy, podepíše na zdraví rodičů. Když se však začnete zajímat o to, jaké choroby vyvolává nebo výrazně zhoršuje silný nezvládatelný stres, dospějete k pozoruhodně dlouhému seznamu nemocí (kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, alergie, poruchy imunity a únavové syndromy...).
I proto by rodiče měli mít alespoň minimální znalosti o tom, jak rizikům vzniku narkomanie předcházet. Nebo aspoň o tom, jak se chovat, když závislost svého dítěte na drogách objeví a budou se s ní muset vyrovnat.

Zpět na výsledky vyhledávání
Tento článek byl nalezen fulltextem M.I.A. (http://fulltext.mia.cz)