Smokestack El Ropo
Pohádka třetí
Tenhle příběh vypráví o Zigovi a o tom, jak si poradil s Velkým šéfem.
Bylo nebylo, drobný překupníček zakázaného kontrabandu jménem Zig přišel k penězům. A že nebyl padlý na hlavu, řekl si: „Nejvyšší čas, abych si zásobil sklad fajnovým zbožím. Vydám se na západ a udělám obchod s Velkým šéfem."
Všichni kamarádi ho varovali. „Velký šéf má nejlepší zboží, to zas jo, ale je fikaný. Než si plácnete, vytáhne plechovou škatuli s tím nejsilnějším, co má, a řekne, aby sis zakouřil. Kouř ti zatemní mozek a on tě ošidí na množství, na jakosti nebo na ceně. Ten už jich oškubal! Vážně, kšefty s ním - to je riskantní podnik. Radši zůstaň doma."
Zig se jenom zeptal: „Jakou že to má plechovou škatuli?" A oni mu ji popsali. A Zig začal shánět zásoby na cestu. (Nejdřív zašel ke klempíři a koupil si plechovovou krabičku, jakou měl Velký šéf). Pak vyrazil s věrným koněm a statným oslem na západ.
Putoval spoustu dní, než došel do hor, ve kterých se Velký šéf zdržoval. Konečně natrefil na jeskyni. Před ní, na trůně vytesaném ve skále, seděl obr. „Já jsem Velký šéf," řekl obr. „A já Zig. Přišel jsem za tebou kvůli obchodu." Obr ho pozval do jeskyně. Oba prošli řadou chodeb a tunelů, až se octli ve velké skalní dutině ozářené lampami. Velký šéf se svalil na velký dřevěný trůn, Zig si sedl na malou židličku a začali smlouvat.
Pak si Zig všiml obrovy plechovky. Zasmál se, vytáhl svoji vlastní, postavil obě krabičky vedle sebe, kroužil s nimi po stole a vyváděl fůru hloupostí. Ale Velký šéf se dobře díval, po chvíli mu svoji plechovku vytrhl z ruky a zle si ho změřil. Nakonec z ní nacpal dýmku a přikázal: „Teď si zakouříš, abys ochutnal moje zboží."
Zig vzal dýmku a potáhl. Při prvním šluku uviděl svítící skvrny: rostly a zase se zmenšovaly. Ale řekl jenom: „Má divnou chuť." Při druhém šluku mu začala pulzovat hlava, jako by mu do ní někdo mlátil kladivem. Ale řekl jenom: „Trochu škrábe v krku." Při třetím šluku měl pocit, že se proměnil v poselství namalované na třepotavém praporku, ale řekl jenom: „Jak dlouho to potrvá?"
Velký šéf se rozlítil. Vytrhl Zigovi dýmku z ruky a začal bafat sám. Když zatáhl potřetí, měl už oči červené jako třešně, a prohlásil: „To nemůže být mýlka. Kouříš opravdu moje zboží." Zig si ještě jednou pohrál s krabičkami, a pak navrhl: „Teď si nacpi moje, ať vidíš ten rozdíl."
Velký šéf neodolal. „Kolik zákazníků bych mohl ošidit," pomyslel si, „kdybych měl ještě silnější zboží, než je to moje!" Ale protože nerozeznal jednu plechovku od druhé, vzal si z obou a nakonec se už nezmohl vůbec na nic.
„No jo," povzdechl si Zig, „tak se mi zdá, že jsem podnikl zbytečnou cestu: tvůj kontraband nemá šťávu. Takový bych u nás nikdy neprodal. Ale už mám skoro prázdnou krabičku. Můžu si u tebe koupit trochu kouření na zpáteční cestu?"
„Kolik bys chtěl?" zeptal se Velký šéf.
„Tolik, kolik uveze můj osel. Snad mi vystačí," odpověděl Zig.
Velký šéf moc a moc přemýšlel a nakonec řekl: „Vezmi mě s sebou. Nakoupím si vaše zboží a o zisk se rozdělíme." Zig mu tedy zaplatil poctivou cenu, oba pak vytahali z jeskyně spoustu pytlů s kontrabandem, naložili je na Zigova osla a vyrazili.
A putovali a putovali. Zig na koni, Velký šéf pěšky. Putovali a kouřili, kouřili a putovali a krajina kolem byla čím dál podivnější. Velký šéf dostal strach a zatoužil po své jeskyni. Zigovi ale řekl: „Pokračuj do nejbližšího města, do večera tě dohoním."
Zig se na něho usmál a řekl: „Dobře, pokusím se na to nezapomenout, ale jenom tenhle kůň ví, kam jedeme. Já mám hlavu úplně zamotanou."
To už Velký šéf věděl, že naletěl, a zasmál se: „Takhle mě ještě nikdo nenapálil." Přidal Zigovi svou plechovku a oba se v dobré náladě rozloučili. Zig se vrátil domů, ale o tom, co zažil, nikomu neřekl. A když se ho ptali na Velkého šéfa, jenom utrousil: „Kdepak, neodvážil jsem se za ním jít. Je to fikaný dealer. Takový riskantní podnik! Lepší je zůstat doma."
Přeložil Ivan Ryčkovský, převzato z knihy Zdi Iluzí