VESMIR JAKO HOLOGRAM
EXISTUJE OBJEKTIVNI REALITA, NEBO JE VESMIR PRELUD?
V 1982 se konala pozoruhodna udalost. Na univerzite v Parizi vyzkumny tym vedeny fyzikem Alain Aspect provedl experiment, ktery by se mohl ukazat jako jeden z nejvyznamejsich experimentu ve 20.stoleti. Neslyseli jste vsak o tom ve vecernich zpravach. A pokud nemate ve zvyku cist vedecke casopisy, tak jste pravdepodobne nikdy neslyseli ani jmeno Aspect, ackoli jsou zde taci, kteri veri, ze jeho objev muze zmenit tvar vedy.
Aspect a jeho tym odhalili, ze za jistych okolnosti subatomarni castice jako jsou elektrony schopny okamzite komunikovat spolu navzajem bez ohledu na vzdalenost, ktera je oddeluje. A jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetru nebo 10 miliard kilometru.
Nejakym zpusobem se zda, ze kazda castice vi, co ta druha dela. Problem je, ze takovyto akt porusuje dlouho udrzovanou Einstienovu zasadu, ze zadna komunikace nemuze probihat rychleji nez je rychlost svetla. Ponevadz cestovani rychleji nez rychlost svetla je stejne jako zlomeni casove bariery. Tato desiva vyhlidka zpusobila, ze nekteri fyzici zkouseli prijit s propracovanymi teoriemi, jak uspokojive vysvetlit Aspectuv nalez.
Tak napriklad David Bohm z Londynske univerzity veri, ze Aspectuv objev znamena, ze objektivni realita neexistuje, a to navzdory zdani vsi pevnosti vesmiru, je v podstate prelud, obrovsky a okazaly podrobny hologram.
Aby jsme porozumeli, proc Bohm cinni toto prekvapujici tvrzeni, musime nejdrive trochu porozumet, co je hologram. Hologram je tridemenzionalni fotogragfie, vytvorena pomoci laseru.
Aby byl vytvoren hologram, predmet ktery je fotografovan je nejprve zalit svetlem laseroveho paprsku. Pak ten druhy laserovy paprsek je odrazem svetla toho prvniho a vysledny interferencni vzorec (oblast kde se oba laserove paprsky misi) je zachycen na film.
Kdyz je film vyvolan, vypada jako nesmyslna zmet svetelnych a tmavych car. Ale jakmile je vyvinuty film osvetlen jinym laserem, objevi se tri-dimezionalni obraz puvodniho predmetu.
Trirozmernost takoveho obrazu neni jedina pozoruhodna charakteristika hologramu. Jestlize hologram ruze je rozdelen na pul a pak osvetlen laserem, kazda polovina bude stale obsahovat cely obraz ruze.
Vskutku, dokonce jestlize tyto poloviny budou zvovu deleny, kazdy kousek filmu bude vzdy obsahovat mensi, ale nedotcenou verzy puvodniho obrazu. Na rozdil od normalni fotografie, kazda cast hologramu obsahuje vsechny informace o celku.
"Celek v kazde casti" , jez je prirozenou vlastosti hologramu nam poskytuje uplne novy pristup k porozumeni organizaci a radu zivota. Po vetsinu sve historie, zapadni veda pracovala s predsudkem, ze nejlepsi cesta k poznani fyzikalnich fenomenu, at zaby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich prislusne casti.
Hologram nas uci, ze k nekterym vecem ve vesmiru nemuzeme pristupovat timto zpusobem. Jestlize se pokousime rozebrat neco konstruovane holograficky, nedostaneme kousek z ktereho je to udelano, dostaneme pouze mensi celek.
Tento vhled nabidl Bohmovi jinou cestu k porozumeni Aspectova objevu. Bohm veri, ze duvod, proc subatomarni castice jsou schopny zustat spolu v kontaktu, bez ohledu na oddelujici vzdalenost, neni v tom, ze si posilaji nejakych druh zahadnych signalu sem a tam, ale protoze jejich oddelenost je iluze. Argumentuje, ze v urcite hlubsi urovni reality takove castice nejsou individualnimi entitami, ale jsou vlastne vyjadrenim tehoz zakladniho neceho.
Aby lidem umozil lepe si predstavit, co ma na mysli, Bohm poskytuje nasledujici ilustraci.
Predstavme si akvarium obsahujici rybu. Predstavme si tez, ze nejsme schopni videt akvarium primo a nase vedeni o tom nem a co se v nem deje, prichazi z dvou televiznich kamer, jedna namirena na na predek a druha ze strany.
Jak se divame na dva televizni monitory, mozna budeme predpokladat, ze ryby na kazde z obrazovek jsou oddelene entity. Konec koncu, protoze kamery jsou nastaveny v ruznych uhlech, kazdy obraz bude lehce rozdilny. Ale jak budeme pokracovat v pozorovani tìch dvou ryb, posleze si uvedomime, ze mezi nimi je zde jisty vztah .
Kdyz se jedna otoci, dalsi take udela lehce rozdilnou, ale odpovidajici otocku; kdyz jedna smeruje dopredu, druha vzdy smeruje ke strane. Jestlize zustaneme nevedomi o skutecne situaci, mozna dokonce dojdeme k zaveru, ze jedna ryba musi byt okamzite komunikovat s druhou, ale tak to jasne neni.
Toto, rika Bohm, je presne to, o co se deje mezi subatomatnimi casticemi v Aspectove experimetnu.
Podle Bohma, zrejme spojeni nadsvetelnou rychlosti mezi subatomarnimi casticemi, nam rika, ze zde je hlubsi uroven reality, ktere se neucastnime, mnohem komplexnejsi dimense za nasi vlastni, ktera je analogicka akvariu. A dodava, ze se divame na objekty, treba jako oddelene jedna od druhe, protoze vidime jenom cast reality.
Takove castice nejsou oddelene castice, ale aspekty hlubsi zakladni jednoty, ktera je konecna (ultimately) jako holograf a nedelitelna jako predtim zminena ruze. A protoze vsechno ve fyzikalni realite je slozeno s takovych vzoru, vesmir sam je projekce, hologram.
Vedle jeho fantomove prirozenosti, takovy vesmir by mel i jine dosti prekvapujici rysy. Jestlize zjevna oddelenost subatomarnich castic je iluzorni, znamena to, ze hlubsi urovne reality ve vesmiru jsou navzajem propojeny.
Elektrony v atomu uhliku v lidskem mozku jsou spojeny se subatomovymi casticemi, ktere obsahuje kazdy losos, ktery plave, kazde srdce, ktere tluce a kazda hvezda, ktera blika na nebi.
Vse pronika vse, ackoli lide muzou kategorizovat, prihradkovat, a dale clenit ruzne fenomeny ve vesmiru, vsechna rozdeleni jsou umela a vsechna priroda je jednotna pavucina.
V holografickem vesmiru, cas a prostor nemuze byt dale nazirany jako fundamentalni. Protoze pojmy jako poloha, selhava ve vesmiru, v kterem nic neni opravdu oddelene od vseho ostatniho, cas a tri-dimezionalni prostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musi byt naziran jako projekce tohoto hlubsiho radu.
V jeho hlubsi urovni je realita jakysi druh superhologramu, v kterem minulost, pritomnost a budoucnost existuji soucasne. To znamena, ze s vhodnymi nastroji muze byt mozne nekdy dosahout superholograficke urovne reality a vytrhnout vyjevy z dlouho zapomenute minulosti
Co jeste superhologram obsahuje je otevrena otazka. Dejme tomu, ze superhologram je matrice (matrix), ktery dava zrod vsemu ve vesmiru, obsahuje kazdou subatomarni castici, ktere byly nebo budou - kazde utvareni hmoty a energie, ktery je mozne, od snehovych vlocek ke kvasarum, od velryb ke gamma paprskum. Muze to byt videno jako druh kosmickeho skladiste "Vseho co je".
Ackoli Bohm pripousti, ze nezname zatim zadny zpusob, jak poznat, co jeste jineho muze lezet ukryteho v superhologramu. Odvazuje se tez rici, ze nemame zadny duvod predpokladat, ze neobsahje vice. Nebo jak tvrdi, mozna ze superholograficka uroven reality je jen pouhy stupen, za ktyrym lezi "nekonecnost dalsiho rozvoje".
Bohm neni jediny badatel, ktery nasel dukaz, ze vesmir je hologram. Standfordsky neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezavisle na poli vyzkumu mozku a tez se dostal k dukazu o holograficke podstate reality.
Pribram dosel k holografickemu modelu pri uvazovani nad hadankou jak a kde je ulozena v mozku pamet a vzpominky. Po desetileti dlouhych studii ukazal, ze spise nez omezena na a urcitou oblast, je pamet rozptylena po celem mozku.
Po serii zasadnich experimentu v roce 1920, mozkovy specialista Karl Lashley objevil, ze bez ohledu jako cast mozku krysy odstranil, nebyl schopen vykorenit jeji pamet jak provest komplexni ukol, ktery se naucila pred operacnim zakrokem. Jediny problem byl, ze nikdo nebyl schopen prijit s vysvetlenim mechanismu tohoto podivneho ukladani pameti, a sice to, ze "celek je v kazde casti".
Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickym modelem a uvedomil si, ze nasel vysvetleni, ktere vedci hledali. Pribram veri, ze vzpominky nejsou zakodovany v neuronech, nebo malych seskupenich neuronu, ale ve vzorcich nervovych impulsu, ktere krizuji mozek skrz na skrz stejne tak vzory laserove interference krizuji celou oblast filmu, ktery obsahuje holograficky obraz. Jinymi slovy, Pribram veri, ze mozek sam je hologram.
Pribramova teorie take vysvetluje, jak lidsky mozek muze hromadit tolik informaci v tak malem prostoru. Bylo odhadnuto, ze lidsky mozek ma kapacitu zapamatovat si neco v radu kolem 10 miliard (bilionu)* bitu informaci behem prumerneho lidskeho zivota ( nebo priblizne to same mnozstvi informaci obsazene v peti svazcich Encyklopedia Britannica.)
Podobne, bylo objeveno, ze vedle jeho jinych schopnosti, hologram vlastni ohromujici kapacitu pro ukladani informaci - jednoduse pri zmene uhlu, pod kterym dva paprsky zasahnou kus fotografickeho filmu. Tak je mozne zaznamenat mnoho ruznych obrazu na ten samy povrch. Bylo demonstrovano, ze jeden ctverecni centimetr filmu muze pojmout az 10 miliard (bilion) bitu informace.
Nase zahadna schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou potrebujeme z ohromneho mnozstvi uskladnenych informaci se stava mnohem vice pochopitelnejsi, jestlize mozek funguje podle holografickych pricipu. Jestlize se vas pritel zepta, aby jste mu rekli co vam prijde na mysl, kdyz rekne slovo "zebra", nemusite nemotorne tridit po zpatku skrze ohromne a bunecne abecedni soubory abyste dospeli k odpovedi. Namisto toho se nam vybavi asociace jako "pruhovana", "podobna koni", a "zvire pochazejici z Africy" , vsechno nas to napadne oklamzite.
Vskutku, jedna z nejvice udivujicich veci kolem lidskeho myslenkoveho procesu je, ze kazdy kus informace se zda byt okamzite souvztazny s kazdym ostatnim kouskem informace. Protoze kazda cast hologramu je nerozlucne navzajem propojena s kazdou dalsi casti. Je to mozna prvotridni priklad navzajem souvztazneho systemu v prirode.
Uskladneni pameti neni jedina neurofyziologicka hadanka, ktera se stava vice jasnejsi ve svetle Pribramova holografickeho modelu mozku. Dalsi je, jak mozek muze prekladat lavinu frekvenci, kterou prijima pres smysly (svetelne frekvence, zvukove frekvence, a tak dale) do konkretniho sveta naseho vnimani. Kodovani a dekodovani frekvenci je presne to, co hologram dela nejlepe. Prave hologram funguje jako jakasi cocka, prekladaci zarizeni schopne premenit zjevne nesmyslnou zmet frekvenci do souvisleho obrazu, Pribram veri, ze mozek take zahrnuje cocku a uziva holograficke principy, aby matematicky konvertoval frekvence, ktere prijima skrze smysly do naseho vnitrniho sveta vnimani.
Pusobive mnozstvi dukazu naznacuje, ze mozek uziva holograficky princip. Proto neni divu, ze Pribrama teorie, ziskava rostouci podporu mezi neurofyziology.
Argentinsko-italsky badatel Hugo Zucarelli nedavno rozsiril holograficky model do sveta akustickych jevu. Rozpacity z faktu, ze lide mohou lokalizovat zdroj zvuku, aniz by museli pohnout hlavou, i kdyz jen naslouchaji jednim uchem. Zucarelli dospel k tomu, ze holograficky princip muze vyslvetlit tuto schopnost.
Zucarelli take vyvinul technologii holophonickeho zvuku, metodu zaznamu schopnou reprodukovat akustickou polohu s temer tajemnym realismem.
Pribramova vira, ze nase mozky matematicky konstruji "tvrdou" reality opiranim se o vstupy z okruhu frekvenci, je take experimentalne podlozena.
Bylo shledano, ze kazdy z nasich smyslu je sensitivnejsi k mnohem sirsi rade frekvenci, nez se puvodne myslelo.
Vyzkumnici odhalili, napriklad, ze nase zrakova soustava je citliva na zvukove frekvence, ze nas smysl cichu je castecne zavisly na tom, co je dnes nazvane "osmicke frekvence", a dokonce bunky v nasich telech jsou citlive na sirokou radu frekvenci. Takovy to nalez nam naznacuje, ze je to jenom v holograficke pusobnosti vedomi, ze takove frekvence jsou vytrideny a rozcleneny do konvencniho zpusobu vnimani.
Ale jeste prekvapivejsi vysledek dostaneme, kdyz spojime Pribramuv holograficky model mozku spolu s teorii Davida Bohma. Co se stane? Jestlize je hmatatelny svet jen druhotna skutecnost a co je "tam venku" je jen zmet frekvenci, a jestlize je take hologram a jen vybira urcite frekvence z teto zmeti a pak je matematicky transformuje do smysloveho vnimani, co se stane s objektivni realitou?
Receno zcela jednoduse, prestava existovat. Jak vychodni nabozenstvi dlouho avizuji, materialni svet je Maja, iluze, ackoliv si muzeme myslet, ze jsme fyzicke bytosti, pohybujici se skrz fyzicky svet, je to tez iluze.
Jsme vlastne "prijimace" plovouci skrz kaleidoskopicky ocean frekvenci, a co my vybereme z tohoto oceanu a promenime do fyzicke skutecnosti je jen jeden kanal pro vynatek ze superhologramu.
Tento prekvapujici novy obraz skutecnosti, synteza Bohmova a Pribramova pohledu, byla pojmenovana jako holograficke paradigma, a ackoli mnoho vedcu se k nemu postavilo se skepticismem, jine to pritahlo. Mala, ale rostouci skupina vyzkumniku veri, ze to muze byt jeden z nejpresnejsich modelu reality, ke kteremu veda dosud dospela. Vice jak to, vetsina veri, ze muze resit nektera mysteria, ktera nebyla vedou predtim vysvetlitelna a dokonce ustanovit paranormalni jevy jako soucasti prirody. Cetni badatele, vcetne Bohma a Pribrama, si vsimli ze mnoho parapsychologicky fenomenu se stava mnohem vice srozumitelnejsi v terminech holografickeho paradigmatu.
V vesmiru ve kterem individualnich mozky jsou ve skutecnosti nedelitelne casti vetsiho hologramu a vsechno je neskonale vzajemne propojene, telepatie muze byt pouze zpristupneni holograficke urovne.
Je mnohem snazsi porozumet, jak informace muze cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleke vzdalenosti a pomaha pochopit mnoho neresitelnych hadanek v psychologii. Zvlaste Grof citi, ze holograficke paradigma poskytuje model pro porozumeni mnoha zahadnych fenomenu, ktere lide zazivaji behem zmenenych stavech vedomi.
V roce 1950, zatimco vedl vyzkum LSD jako psychoterapeut, Grof mel jednu pacientku, zenu, ktera nahle dosla k presvedceni o totoznosti zeny s druhem prehistorickeho plaza. V prubehu jeji vize, ona nejen ze podala detailni popis, ze tento zensky znak byl vniman jako by to bylo zapouzdrene v jakesi forme, a vsimla si tez, ze samci tohoto druhu meli barevny flek na strane hlavy.
Co bylo pro Grofa prekvapujici, ze ackoli zena nemela zadnou drivejsi znalost o takovych vecech, pozdejsi rozhovor se zoologem potvrdil, ze u jistych druhu plazu, hraje barva v oblasti na hlave vskutku dulezitou ulohu jako spoustec sexualnich podnetu.
Skutecnost teto zeny nebyla ojedinela. Behem prubehu jeho vyzkumu se Grof setkal s priklady pacientu indentifikujici se vlastne s kazdym druhem na evolucnim strome. Co vice, shledal, ze takove zkusenosti casto obsahuji tajemne zoologicke detaily, ktere se ukazuji jako presne.
Regrese do zvireciho kralovstvi nebyly jedinou hadankou psychologickych fenomenu, se kterymi se Grof setkal. Take mel pacienty, kteri se zdali proniknout do jakehosi druhu kolektivniho nebo rasoveho nevedomi. Lide s malym nebo zadnym vzdelanim nahle davali detailni popis pohrebnich praktik z dob Zarathustry a scen z Hinduisticke mytologie. V jine kategorii zkusenosti, osoby dali presvedcivi popis z cest mimo telo, zablesku budoucnosti, a regresi do zjevne minulich inkarnaci.
V pozdejsim vyzkumu, Grof se setkal s tim samym rejstrikem fenomenu i u terapeutickych sezeni, ktere nezahrnovaly uziti psychdelickych latek. Protoze spolecnym prvkem takovych zkusenosti, ktery se objevoval, byla transcedence individualniho vedomi za obvykle hranice ega a omezeni casu a prostoru, Grof je nazval "transpersonalni zkusenosti" , a pozdnich 60 letech pomohl zalozit vetev psychologie nazyvanou "transpersonalni psychologie" , jejiz studiu se potom plne venoval.
Ackoli do nove zalozene Asociace transpersonalni psychologie vstupovalo stale vice podobne myslicich profesionalu, a prestoze se stala transpersonalni psychologie respektovanou vetvi psychologie, ani Grof ani ostatni nebyli shopni dlouho poskytnout vysvetleni pro takove bizarni psychologicke fenomeny, kterymi byli svedky. Ale to se zmenilo s prichodem holografickeho paradigmatu.
Jak si Grof nedavno vsiml, jestlize je mysl jen cast kontinua, labyrint, ktery je spojeny nejen s kazdou dalsi mysli, ktera existuje a nebo existovala, ale s kazdym atomem, organismem, a oblasti v ohromnem prostoru a casu, fakt, ze je schopna prilezitostne delat vpady do tohoto labyrintu, a mit transperosnalni zkusenosti, se uz dale nemusi zdat tak divne.
Holograficke paradigma ma take dopady pro takzvane tvrde vedy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukazal, ze jestlize pevna realita je jen holograficka iluze, nemuze byt dele pravdive tvrzeni, ze mozek produkuje vedomi. Spise, je to vedomi, ktere vytvari zdani mozku - stejne tak jako tela a vseho kolem, co interpretujeme jako fyzicke.
Takovy obrat v zpusobu v nahledu na biologicke struktury zpusobil, ze vyzkumnici poukazuji, ze medicina a nase porozumeni lecicimu procesu muze byt tez transformovan holografickym paradimagmatem. Jestlize zrejma fyzikalni struktura naseho tela je jen holograficka projekce vedomi, je jasnejsi, ze kazdy z nas je vice zodpovedny za nase zdravi, nez puvodni medicinske znalosti pripousteji. Co nyni nahlizime jako zazracne uzdraveni z nemoci, muze byt vlastne zmena ve vedomi, ktera se nasledne projevi ve zmene hologramu tela.
Podobne, sporna nova lecebna technika jako je vizualizace muze ucinkovat stejne dobre, protoze v holograficke sfere myslenkove obrazy jsou stejne realne jako "realita".
Dokonce vize a zkusenosti zahrnujici "nadprirozene" skutecnosti, se stavaji vysvetlitelne holografickym paradigmatem. Ve sve knize "Dary neznamych veci", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkani s Indoneskou samankou, ktera vykonavajici ritualni tanec, byla schopna vytvorit uplny haj stromu nahle mizejicich ve vzduchu. Watson lici, ze jak on a ostatni udiveni divaci sledovali tu zenu, zpusobila, ze se stromy znovu objevily a pak zvnovu zmizely a objevily, nekolikrat za sebou.
Ackoli nynejsi vedecke porozumeni je neschopne objasnit takova deni, stavaji se obhajitelne a pochopitelne jestlize "tvrda" skutecnost je pouze holograficky projekce.
Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "neni tam", protoze co my nazyvame shodnou realitou, je formulovano a vyjadreno v urovni lidskeho nevedomi, v kterem vsechny mysli jsou nekonecne navzajem propojeny.
Jestlize toto je pravdive, bude mit holograficke paradigma hluboke dusledky, nebot to znamena, ze takove zkusenosti, jako jsou Watosnovy, nejsou obecnou zkusenosti jen proto, ze nase mysli jsou programovany virou, ze to nejde. V holografickem vesmiru nejsou zadna omezeni v rozsahu v jakem muzeme menit strukturu reality.
Co my vnimame jako realitu je jenom platno, cekajici na nas, abychom na nej mohli kreslit obrazy, ktere chceme. Vse je mozne, od ohybani lzice silou mysli az po neuveritelne udalosti, ktere zakusil Casteneda behem jeho setkani s Donem Juanem, nebot magie je nase vrozene pravo, ne tedy vice zazraky, to jen nase schopnost programovat realitu, jak chceme, kdyz jsme treba ve snu.
Vskutku, dokonce nase zakladni nazory na realitu se stavaji podezrele, nebot v holografickem vesmiru, jak Pribram poukazal, ze i nahodne udalosti musi byt videny jako zalozene na holografickych principech a tak i determinovany. Synchronicity nebo vyznamne shody okolnosti nahle davaji smysl a vsechno v realite tak musi byt videno jako metafora, nebot dokonce i ty nejvetsi nahody vyjadruji nejakou hlubsi symetrii.
Zda-li Bohmovo a Pribramovo holograficke paradigma bude prijato vedou nebo bude ignorovano zustava otazkou, ale jiste je, ze uz melo vliv na mysleni mnoha vedcu. A i kdyby bylo shledano, ze holograficky model neposkytuje to nejlepsi vysvetleni pro okamzitou komunikaci, ktera se zda probihat mezi subatomarnimi casticemi, prinejmensim, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londyna, Aspectuv objev naznacuje, ze musime byt pripraveni radikalne uvazovat o novem pohledu na realitu.
--------------------------------------------------------------------------------
(z anglickeho originalu prelozil Habib)
*pozn - v originale je napsana hodnota bilion, a jelikoz v anglii a americe tim minej odlisne hodnoty, a ja nevim zda jde o clanek americky ci anglicky, muze to byt miliarda nebo taky bilion)