Popis a návyky
Jestliže jste u vašeho domu či na vašem domě pozorovali menšího zpěvného ptáka, který má hnědou šíji, šedé čelo a temeno a černou skvrnu na hrdle (samec) nebo má vršek hlavy matně hnědý a světlé hrdlo (samice a mláďata), záda, ocas a letky v hnědých až černých odstínech a bílým břichem, máte co do činění nejspíše s vrabcem domácím. (Passer domesticus). Lze je také poznat podle jejich švitořivého zpěvu. Lze si ho poplést s velmi podobným vrabcem polním (Passer montanus). Ten má však menší černou skvrnu na hrdle a navíc se pyšní černou skvrnou pod uchem. Samičky jsou stejně zbarvené jako samečci.
Vrabec domácí se vyskytuje nejen v Evropě, ale po celém světě. Jedná se tedy o kosmopolitní druh. Většinou ho můžeme vidět v blízkosti lidských sídel, kde nachází místo k hnízdění a dostatek potravy. Můžeme je pozorovat, jak si hodují na ovocných stromech, obilí, ale také na odpadcích, které najdou u popelnice nebo pohozené někde na zemi. Oblíbenou lahůdkou je pro ně i drobný hmyz. U dospělých ptáků převažuje rostlinná potrava. Mláďatům však rodiče dopřejí výhradně živočišnou stravu ve formě již zmíněného drobného hmyzu. Vzhledem k tomu, že vrabci u nás přezimují, jsou častými návštěvníky našich krmítek, kde kromě nich nachází potravu velká řada nejen zpěvných ptáků. Podobně jako snovači, i vrabci žijí ve velkých skupinách a společně také hnízdí.
Těchto dříve v našich aglomeracích tak hojných ptáků ubývá. To bylo důvodem, proč byl tento druh vyhlášen jako Pták roku 2003. Tento titul je udělován každým rokem Českou společností ornitologickou, která pak po celý rok pátrá po tomto druhu a snaží se získat nové poznatky o jeho životě a zjistit, proč se mu nedaří tak jako dříve. Z velkých městských aglomerací sice téměř vymizel, ale stále se ještě vyskytuje na vesnicích či okrajích měst s velkým množstvím zeleně a menším dopravním ruchem.
Úbytek ve světě
Neví se ani, kdy to všechno vlastně začalo. Například ve Finsku to bylo někdy v 70. letech. Za 25 let tam ubylo 60% vrabců. Vrabčí populace ve velkých městech na Britských ostrovech, v Londýně, Edinburghu, Glasgowě a Dublinu se za minulých 20 let snížily o více než 90%, což znamená, že z těchto měst vrabci prakticky zmizeli. (Velinský, 2003)
O tom, že v Evropě vzrůstá počet ohrožených druhů ptáků, jasně mluví vydaná studie Birds in Europe 2, kterou vydala Birdlife International. Studie uvádí, že celkem 226 druhů ptáků, tedy 43 % druhů, které se v Evropě pravidelně vyskytují, čelí nejisté budoucnosti. Mnohé z těchto druhů ubývají, stávají se vzácnějšími a začínají se vyskytovat pouze na omezeném území, zatímco populace jiných druhů zůstávají zdecimované následkem drastického úbytku v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století především díky intenzivnímu zemědělství. Některé druhy jsou v současnosti natolik ohrožené, že mohou z určitých oblastí Evropy vymizet již během blízké budoucnosti. Mezi tyto druhy patří Keptuška stepní, Buřňák baleárský či Hýl azorský. (Mejstříková, 2004)
I u nás zhruba za posledních 15 let vrabců znatelně ubylo. Přesná čísla však ornitologové k dispozici nemají. Koho by v minulosti napadlo zabývat se detailně tak obyčejným ptačím druhem? A tak se úbytek vrabců u nás za těch uplynulých 15 let udává číslem, které se pohybuje zhruba mezi třiceti až šedesáti procenty. Fakt, že je vrabců ve městech o hodně méně než dřív, je nepřehlédnutelný. Zkuste se po nich podívat ve vašem městě. Dost možná, že neuvidíte přes veškerou snahu ani jednoho vrabce. Asi si proto těžko dokážete představit, jakým kdysi býval v našich zemích vrabec škůdcem. Za Marie Terezie byla za každého zabitého vrabce vyplácena peněžitá odměna a ještě třeba za protektorátu bylo hubení vrabců dokonce úředně nařízeno. (Velinský, 2003)
Britští vědci se pokusili objasnit příčiny úbytku vrabců v zemědělské krajině jižní Anglie. Vybrali si několik populací vzdálených od sebe asi 10 km, přičemž v jedné z nich vrabců ubývalo, ostatní byly stabilní. Překvapivě se zjistilo, že počet mláďat na jedno hnízdo ani přežívání vyvedených mláďat se mezi populacemi neliší, v ubývající populaci však méně vrabců přežívalo zimu. Příčinou byl zřejmě nedostatek potravy v místě, kde vrabci žili. Když byly všechny populace po několik zim pokusně přikrmovány, početnost ubývající populace vzrostla, kdežto ostatní zůstaly stejné - přikrmovat tedy nepotřebovaly. Nabídku vrabčí potravy omezuje zejména podzimní setí obilnin (místo jarního) a lepší zajištění skladu zrní před živočichy. Ve větším měřítku je ubývání vrabců způsobeno nedostatečnou výměnou jedinců mezi populacemi - pokud nějaké populace ubývá (např. kvůli nedostatku potravy), nedokážou ji přebyteční jedinci z prosperujících populací doplňovat. Taková situace nastala právě u vrabců v jižní Anglii, kde v posledních 20 letech vymřelo 20 % lokálních populací. (Reif, 2002)
Další důvody
Důvod poklesu určitě nebude pouze jediný, ale bude zřejmě kombinací celé řady faktorů, které se samostatně jeví jako méně významné. Nejčastěji zmiňovanou hypotézou je celkový nedostatek potravy v souvislosti se změnou osevních postupů a snižováním živočišné výroby. Významná může být i ztráta hnízdních možností v důsledku používání nových metod zateplování obytných staveb ve městech i na venkově a též změna složení a údržby městské zeleně. Jedna z nejnovějších teorií z Velké Británie dává do přímé souvislosti zavedení bezolovnatého benzínu a začátek silného poklesu vrabců. Při spalování "ekologického" benzínu se uvolňuje toxická sloučenina, která hubí drobný hmyz (např. mšice). Mláďata vrabců v prvních dnech života jsou krmena právě takovou potravou. Pro vrabce, kteří získávají potravu v těsné blízkosti člověka, to může být mnohem významnější limitující faktor než pro jiné druhy ptáků. (Brejšková, 2003)
Zemědělská krajina pokrývá zhruba 50 % rozlohy Evropy. Jde o velice různorodá stanoviště která hostí množství druhů ptáků a ostatní živé přírody. Podle ornitologů však téměř 70% druhů ptáků, kteří zde žijí, patří mezi ohrožené a to především vinou intenzivního zemědělství. To od roku 1980 způsobilo pokles početnosti zde žijících ptáků o 30 %. Pokud bude intenzivní zemědělství v Evropské unii i nadále podporováno, způsobí to další úbytek či dokonce vymizení ptáků a ostatní živé přírody v zemědělské krajině. Alarmující jsou příklady z Velké Británie, kde za posledních 30 let poklesly stavy koroptve polní o 85 % a vrabce polního o neuvěřitelných 95 %.
S postupným snižováním živočišné výroby ubývají i vrabci mimo města. Původní zemědělská stavení se mění v rekreační objekty, které už nenabízejí pro ptáky vhodné podmínky k životu. Obilí se často vysévá už na podzim, strniště se zbytky potravy se zaorávají. Při přepravě a skladování zrní už nedochází k takovým ztrátám jako v minulosti. Svou roli sehrála i chemizace v zemědělství: vysoká koncentrace organochlorových sloučenin v tkáních ptáků vede k poruchám při rozmnožování. Budoucnost vrabců není tak zcela v našich rukách, nejedná se v pravém smyslu o divoce žijící tvory, pro které bychom mohli vytvořit chráněné území.
Dalším důvodem mohou být predátoři a dravci. Vysazují se především větší sokolovití ptáci, sokoli nebo rarozi. Vrabci nejsou jejich hlavní potravou. Tady jde především o predátory typu poštolky, krahujce, ale třeba i krkavcovitých ptáků, jako je straka a sojka. Tito ptáci určitě svou početnost ve městech navýšili a s tím také lze spojit úbytek vrabců. Sojka i straka jsou schopné ulovit málo vzletná mláďata. Jakmile se mláďata dostanou z hnízda, které bývá před těmito predátory kryto a pohybují se někde na zemi, stávají se lehkou kořistí. (Velinský ex Bejček, 2003)
Žádná z těchto a mnohých dalších uvažovaných příčin však mizení vrabců domácích nedokáže jednoznačně vysvětlit. Výskyt těchto ptáků v České republice se v posledních dvaceti letech změnil z téměř celoplošného na mozaikovitý. Podle střízlivého odhadu dosáhlo snížení početnosti za posledních dvacet let minimálně 60%. Stále ještě jsou místa, kde lze najít vrabce v počtu několika desítek jedinců, ale také taková, kde z původně početné populace nezbyl ani jediný.
Hrozí nebezpečí, že by vrabci úplně vymizeli?
Těžko předvídat. Já mám pocit, že to je až příliš katastrofická vize, k níž nedojde. Ale samozřejmě se dá očekávat ještě další snižování stavu populace tohoto ptačího druhu. V Praze přibyl za poslední desetiletí jako hlavní vrabčí predátor krahujec obecný, který dřív hnízdil spíše ve volné krajině. Část populace se však přesunula do měst. Tito predátoři jsou velice schopnými dravci, kteří umí vrabce chytat a účinně redukovat jejich stavy. (Velinský ex Bejček, 2003)
Vrabci asi nevyhynou, nebude to ale naší zásluhou. Musíme si však uvědomit, že ptáci jsou velmi spolehlivým indikátorem kvality života. Vymírání vrabců tedy indikuje kvalitu života ve městech. Osud vrabců by se mohl stát odrazem osudu našeho.
Zdroje:
Brejšková L. 2003: Pták roku 2003 - Vrabec domácí, Česká ornitologická organizace (http://www.cso.cz/index.php?ID=161 verze z 02.01.2003)
Mejstříková A. 2004: Bude zemědělská krajina v EU místem pro život? Připojte se ke kampani! ECONNECT (http://new.ecn.cz/)
Kutilová M. Proč mizí drobní ptáci? Ekolist (http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=124167 verze z 12.3.2003)
Reif J. 2002: Vymírání vrabců.Vesmír 81: 712
Schovánek D. 2006: Kam se poděl vrabec? (http://www.rozhlas.cz/priroda/portal/_zprava/219956 verze z 27.01.2006)
Velinský F. 2003: Proč ubývá vrabců? ScienceWorld
(http://www.scienceworld.cz/ verze z 18.3.2003)
Voříšek P. 2006, Populační trendy vybraných běžných druhů ptáků v Evropě (http://www.birdlife.cz/?ID=1321 verze z 12.03.2006)
Žijí v blízkosti lidí. 100+1 3/2006
