CANNABIS NA ÚSVITU DĚJIN
Předkové Cannabis pocházejí z Asie, pravděpodobně z mírných svahů himálajských obrů a Altaje. Nevíme, kdy se Cannabis a člověk poprvé setkali. Lze však předpokládat, že to bylo v neolitu, mladší době kamenné. Tlupy neolitického člověka si v souvislosti se svými zemědělskými aktivitami začaly budovat trvalejší sídla a je pravděpodobné, že přišly s konopím do styku, když tato rostlina zaplevelovala úrodnější plochy tábořišť, okolí stezek, polí či rumišť.
V roce 1926 ruský botanik Vavilov sumarizoval pozorování svého kolegy Sinkaia o domestikaci konopí zemědělci na Altaji. Celkem logický vývoj vztahů významných představitelů obou říší - živočišné i rostlinné, je možno zjednodušeně shrnout do několika bodů, jež dostatečně, bez dalších komentářů vystihují podstatu postupně se rozvíjejících vzájemných vztahů:
1. divoký člověk a divoké konopí,
2. člověk, budující trvalejší osídlení, a postupné hledání cesty konopí, zatím coby plevele, z divočiny do osídlených oblastí,
3. čas sbližování a počátek využívání stále ještě plevelného konopí obyvatelstvem,
4. zušlechtování konopí.
CANNABIS A ŽLUTÝ MUŽ CANNABIS A ČERNÝ MUŽ ZPĚT DO EVROPY CANNABIS A YANKEE
Nejstarší údaje o používání Cannabis pocházejí z doby před sedmi tisíci lety ve staré Babylonii. Absolutorium za největší rozmach v pěstování i všestranném využívání této rostliny v dějinách ovšem patří Číně. První svědectví o kulturním využití Cannabis pochází ze staré neolitické civilizace, jež se objevila v údolí Žluté řeky před šesti a půl tisíci lety.
Šaty, které lidé nosili, sítě, jimiž lovili ryby i zvěř, lana, kterých používali v nejranějších strojích, vše bylo vyrobeno z dlouhých, pevných a životných vláken konopí. Cenné vlákno se ze stonku Cannabis uvolňovalo poměrně jednoduchými, postupně se vyvíjejícími technologiemi, při nichž se stvol za máčení rozložil.
Číňané však spoléhali na Cannabis mnohem častěji než pouze v případech s využitím vlákna: její semena byla spolu s rýží, ječmenem, prosem a sójou nejstarším používaným zrním. Ve starých hrobkách byly nalezeny obětní nádoby naplněné kromě jiných zrn též konopnými semeny pro potřeby posmrtného života. Jako potrava bylo konopí používáno až do 1. či 2. století př.n.l., kdy bylo nahrazeno chutnějšími a produktivnějšími obilninami.
Číňané se naučili ze semen lisovat cenný olej technikou používanou ještě ve 20. století. Lisovaná semena produkují až 20% oleje. Používal se na vaření, do lamp ke svícení, do barev, k výrobě mýdla. Koláč zbylý po lisování má sdostatek živin, aby byl výživným krmivem pro domácí zvířata. Konopná vlákna ze starého šatstva a sítí se používala při výrobě papíru, který činila tak trvanlivým, že se dochoval dodnes v hrobech datovaných 100 let př.n.l. Podobný papír se i nyní používá na bankovky v Kanadě nebo na lepší vydání Bible. I kořeny se využívaly - ve formě těsta se přikládaly na rány ke zmírnění bolestí, na zlomeniny a při operacích. Ani účinky pryskyřičných listů a květů Cannabis nezůstaly dlouho nepovšimnuty. V Číně, jako i v dalších oblastech, mělo konopí spolu s dalšími halucinogenními rostlinami velmi důležitou pozici při vytváření náboženství a v životě tehdejších komunit vůbec.
Starověcí Číňané vlastně spotřebovali každou část této rostliny: kořeny pro medicínu, stonek na textil, provazy a papír, semena na jídlo a olej. Některé výrobky upadly v zapomnění jen proto, aby byly znovuobjeveny jinými lidmi v jinou dobu.
Zatímco Číňané budovali svou 'konopnou' kulturu, 'bavlněná' civilizace v Indii a ,vlněná ve Středomoří začaly poznávat Cannabis prostřednictvím obchodu a kočovných kmenů Arijců, Mongolů a Skytů, které v neolitu s Čínou sousedily.
Indoperské, resp. indoíránské kmeny Árijců, prapředků jazykové větve indoevropské, přinesly Cannabis do Indie před čtyřmi tisíci lety. Árijci uctívali duše rostlin a zvířat a konopí hrálo v jejich rituálech významnou úlohu. V Číně se silnými vlivy filosofie a moralistického náboženství naopak používání konopí na tomto poli téměř vymizelo. Naproti tomu v Indii se árijské náboženství předávalo ústní tradicí, dokud nebylo sepsáno do čtyř véd, kompilovaných mezi roky 1400 a 1000 př.n.l. V této tradici byla marihuana posvátná. 'Dar bohů' snižoval horečku, posiloval spánek, léčil úplavici, dále mimo jiné povzbuzoval chuť k jídlu, prodlužoval život, zbystřoval myšlení a úsudek.
Na užívání marihuany v Africe měl silný vliv islám. Nicméně zde byl kult této rostliny hluboce zakořeněn již v některých starých předislámských kulturách. Kmeny v údolích řek Zambezi a Kongo a v oblasti Viktoriina jezera kouřily marihuanu při náboženských rituálech i pro kratochvíli. V Kongu je prý dosud dodržován starobylý obřad Riamba. Podle něj je marihuana božstvo, jež chrání před fyzickou i duševní újmou. Leckde v Africe je zvykem pečetit smlouvy a obchodní dojednání bafem z dlouhé dýmky.
Do Evropy přinesli konopí severní cestou 2800 let př.n.l. Skytové. Až do moderního věku se zde nikdy intenzivně marihuana nekouřila, ale konopné vlákno se stalo na čas hlavní plodinou v historii téměř každé evropské země. Pylové analýzy zařazují domestifikaci konopí do r. 400 př.n.l. v Norsku, Anglii a Německu, ve Švédsku do roku 150 přn.l. atd. Rekové a Římané taktéž konopí používali (hlavně na lana a plachtoví), dováželi ho ze Sicílie a Galie.
Marihuana, s poněkud jiným uplatněním než mělo konopí v předkřestanské Evropě, si do této oblasti hledala po letech cestu znovu. Šířila se na Západ přes Persii a arabské země, kde se s rostoucím významem islámu více a více prosazovala v podobě hašiše. Tento vývoj byl ovšem komplikován různými překážkami. Např. v roce 1378 se perský emír Soudon Sheikhouni pokusil ve své zemi skoncovat s hašišem ničením rostlin a uvrhnutím uživatelů do žaláře, když napoprvé jim byly pouze vylámány zuby. Středověké prostředky však nebyly dostatečně účinné. Během několika let spotřeba marihuany dokonce vzrostla. Cesta do Evropy se tak opět otevřela, nicméně byla přece jenom ještě velmi dlouhá. Zřejmého rozmachu dosáhlo rozšíření hašiše, spolu s opiem, v 19. století mezi bohémou a vyšší společností některých evropských metropolí, především v Paříži. Výše uvedený příklad ukazuje, že ani boj proti Cannabis ze strany neliberální vládnoucí administrativy není vymožeností teprve moderní doby.
S narůstajícím obchodem a cestami se semena dostala do všech koutů známého světa. Také první osadníci nově vznikajících amerických kolonií, Pilgrim Fathers, je s sebou přivezli. Nicméně Baudelaire,který hovoří o konopí egyptském, cařihradském, perském, alžírském a nejvíce ceněném bengálském, americký 'druh' ještě nezmiňuje. Tam došlo k prudkému rozmachu užívání až v době severoamerické prohibice. Básník ovšem zcela ignoroval rozvoj konopného průmyslu, který v jeho době prožíval právě v Americe nebývalou konjunkturu především ve využití vlákna na plachtoví a lanoví pro potřeby lodí aj.
Tisíce let byla marihuana oceňována jako medikament i pro své euforické vlastnosti. Encyklopedia Britannica v r.1894 odhaduje počet jejích pravidelných uživatelů na tři sta milionů, především ve východních zemích. Další miliony jí použily legálně na lékařský předpis na běžné nemoci, jako byl tetanus. Do začátku století se však lékaři odvrátili od tohoto medikamentu k aspirinu a jiným novým lékům.
Na přelomu století se americké zákony marihuany prakticky netýkaly. Pokud ji někdo kouřil, tak pouze minoritní skupiny barevných obyvatel - mexikánští dělníci, jižanští černoši a nově přicházející Filipínci. Ve státech, kde barevní tvořili významnou část, vytvořili rasističtí politici mýtus, že marihuana je příčinou vyšinutosti, chlípnosti, násilí a zločinu. Jeden 'joint' a máte vyvolaný návyk. Marihuana dláždí cestu k závislosti na dalších drogách - kokainu, opiu a heroinu. Tyto pověsti byly podporovány či přímo vědomě rozšiřovány a pěstovány populistickými politiky a publicisty, kteří neměli informace ani znalosti o konopí, a mnohdy je ani mít nechtěli. Tato propaganda v následujícím období přerostla do antimarihuanové hysterie. Čtenář se tiše diví: Co se to na tom počátku století nedělo?
< part of Fly to Joint pages >