Kapitola 9

Ošetřování sklizně

PO SKLIZNI
        Při dodržení pěstebních postupů popisovaných na předcházejících stránkách jsou sklizené rostliny vskutku bohaté na obsah živic s účinnými cannabinoidy. Listy jsou ztěžklé produkcí pryskyřice a dobře 'živená' marihuana bude schopna naplnit své poslání. Hlavní, zásadní operací, k níž pěstitel přistupuje po žních, je sušení své úrody. Důležité je také správné uložení (skladování) usušeného materiálu. Předtím se ovšem někdy provádějí další kroky speciálních úprav a postupů, jež mají 'trávu' zkvalitnit.
        Ve sklizeném rostlinném materiálu se produkce cannabinoidů a pryskyřice zastavuje; hlavní změny, k nimž nyní dochází, jsou degradativní. Je-li ale s produkcí zacházeno s péčí, je-li řádně sušena, ošetřována a uskladněna, degradace se projeví jen minimální. Více než 70% čerstvé hmoty činí obsah vody. Sušením se většina této vody odstraňuje. Dobře vysušená 'tráva' má dlouhodobě stabilizovanou jakost. Hoří rovnoměrně a chutná jemně.
        V čerstvé surovině se cannabinoidy nacházejí ve své kyselé formě, jež není psychoaktivní. Kyselé cannabinoidy podléhají dekarboxylaci, při níž se uvolňuje plyn, oxid uhličitý. Částečně k této reakci dochází již během sušení či jiných postupů ošetření, čímž se neaktivní kyselé formy přeměňují na aktivní neutrální. Dekarboxylace je završena vlastně až při kouření. Proto není nutno vystavovat marihuanu nějakým speciálním procedurám, zahrnujícím tepelný záhřev, není-li ovšem určená k jídlu. V takovém případě musí recept zahrnovat fázi zahřívání za sucha. Teplo nejen převede kyselé cannabinoidy do jejich aktivní formy, ale také roztaví ostré cystolytické chloupky, které pokrývají listy, stonky a větve. Při požití či žvýkání nevařené surové marihuany mohou způsobit silné žaludeční bolesti.
        Běžná marihuana se obvykle skládá z colas, z nichž byly odstraněny velké listy a byly náležitě usušeny, popřípadě dále ošetřeny. Materiál se obvykle před sušením nijak zvlášť neošetřuje. Je-li poté tráva buketu jemného, není třeba již další úpravy provádět. Hrubá chuť může být vhodnými úpravami zjemněna, přitom vliv na potenci je malý, jsou-li dodatečné zásahy prováděny řádně. Na nesušenou Cannabis se někdy aplikují různé metody curing, 'školení', jejichž cílem je odbourání chlorofylu a dosažení specifického buketu.
        Při odlisťování se odstraňují velké listy, což se obvykle provádí až po sklizni. Separují se, protože jsou mnohem méně potentní než colas, které doprovázejí. V klasických pěstebních oblastech se odtrhávají hned na poli, kde zůstávají jako zelené hnojivo. Nicméně i tyto listy mívají někdy dostatečnou potenci, zvláště nejsou-li příliš staré. Listy ze spodní části rostliny bývají v potenci slabší, ale i ty lze využít při přípravě koncentrovaného extraktu. Nejsnadnější je provést odlistění až listy seschnou, než když jsou tkáně pevné, houževnaté. V dobře větraném prostoru vadne rostlina již během hodiny, rostliny v plastovém pytli v chladu vydrží 'čerstvé' i více než den. Někteří pěstitelé nechávají tyto listy na rostlině dokud zcela neuschne. Když otrhají 'hlavice' , otrhají zbylé listy přejížděním dlaní s rukavicí po těle stonků a větví směrem od zdola nahoru.
        Před sušením je třeba provést ještě jednu důležitou operaci, a sice třídění. Je prováděno selekcí podle odrůdy či kultivaru, pohlaví a jednotlivých částí rostlin. Tento postup umožní docílit jednotnou kvalitu každé šarže. Kvalita vyšších tříd nebude snižována. Jednotlivé části rostliny se třídí obvykle na hlavní vrcholové colas, menší colas postranní, nedozrálé buds, listy poblíž květů a naposledy trsy listů a samostatné listy. Je to důležité, neboť rozdíly v potenci jsou značné.

CURING - 'ŠKOLENÍ'
        Curing je proces, kterým se přirozeným zásahem zlepšuje buket, chuť i textura marihuany. Nesníží potenci, je-li vše provedeno správně, špatné aplikace metody ovšem k určité ztrátě THC vedou. Není to procedura nezbytná a mnozí dávají přednost přirozené, dále neupravované chuti a aroma. Jemná sinsemilla tomuto procesu obvykle vystavována není. S úspěchem se používá na rostlinách ne zcela vyzrálých, ale které již začaly ztrácet chlorofyl. Méně účinná bývá na zcela vitálních, dosud nedozrálých částech konopí.
        'Školení' probíhá pokud je list 'živý' . Dokud zcela neuschne, pokračuje v něm mnoho životních procesů. Schopnost listů produkovat cukry je sice zmařena, dochází ale například k rozkladu uloženého škrobu na jednoduché cukry. To dává trávě sladké aroma a chuť. Zároveň se mnoho bílkovin a barviv štěpí enzymatickou cestou. Tím se mění barva ze zelené na různé odstíny žluté, hnědé a červené v závislosti na odrůdě, ale také na pěstebních podmínkách a technice 'školení'. Rozklad chlorofylu eliminuje mátovou pachuť, často s buketem trávy spojovanou.
        Existuje více způsobů 'školení' trávy, jež byly obvykle popsány při 'školení' tabáku a odtud převzaty. Mohou být upraveny jak pro zpracování malých množství, tak použity pro velké objemy sklizně. Používá se proudícího vzduchu, slunce nebo vody. Při školení vzduchem musí být k dispozici místnost (kůlna, komora, garáž, stodola) s řízenou ventilací či větráním. Zpracovávaného materiálu musí být dost na to, aby ve 'školící' místnosti mohla být dosažena a udržena vysoká vlhkost vzduchu a dostatečně vysoká teplota. Napříč místností jsou nataženy dráty, na něž se zavěšuje rostlinný materiál. Rostliny jsou umisťovány pomětně těsně jedna vedle druhé, nicméně místo na proudění vzduchu musí být volné. Po určitou dobu se prostor ponechá s vypnutou ventilací, přičemž rostliny ztrácejí chlorofyl a zelené zbarvení. Tato ztráta se za slunného, horkého počasí může projevit velmi rychle, protože stoupající teplota uspíší reakci. Chladné, deštivé počasí může naopak průběh prodloužit na více dní a na rostlinách se může objevit nebezpečná plíseň. Obranou proti ní je rychlé, uměle vyvolané zvýšení teploty prostředí přes 30 °C. Po vyblednutí listů se mírně spustí ventilace. Za normálního stavu se ale pokračuje snížením teploty i vlhkosti a průběh 'školení' se zvolní. Pokračuje pak pomalu, až je odbourán všechen chlorofyl. Může tak probíhat až šest týdnů. 'Školení' je ukončeno plným otevřením ventilace, kterou se 'tráva' dosuší na požadovaný stupeň, tj. třeme-li trávu mezi prsty, spíše se ohýbá, než láme a drtí. Zůstává jí tedy jistá vlhkost. Variantou tohoto způsobu je přesnější řízení teplotního režimu celého procesu i vzduchotechniky. Výhodou je zkrácení 'školení' asi na týden.
        Méně šetrným způsobem, ale velmi rychlým, je 'školení' na slunci. Spočívá v podstatě v sušení sklizených rostlin v plastových pytlích či ve vrstvě přes fólii nebo sklo. Marihuana se musí pravidelně obracet. V Kolumbii se používá způsob pomocí tzv. 'samopocení'. Dlouhé větve s colas jsou naskládány asi do půlmetrové výše na sebe. Uvnitř hromady probíhají fermentační procesy zvyšující teplotu v jádře. Fermentaci urychluje uvolňující se voda ('pocení'). Dochází k rychlé změně barvy a dalším změnám - v textuře, buketu atd. Vrstvy rostlin se při tomto způsobu někdy prokládají bavlněným materiálem, papírovým ručníky apod., aby se zamezilo hrozbě hnilobných procesů. Po zhruba čtyřech dnech se materiál usuší a proces je ukončen.
        'Školení' vodou se používá na rozdíl od předcházejících metod na již usušené trávě. Rozdrtí se na drobné kousky, které se ve vhodné nádobě zalijí vlažnou vodou. Rozpustné složky marihuany (barviva, bílkoviny, cukry, některé složky pryskyřice) se během několikahodinového máčení za občasného promíchání uvolní do vody. Po slití vody se tato operace ještě jednou opakuje, rostlinný materiál se pak usuší. Tímto způsobem 'školení' se zhruba 25`% podílu hmoty odstraní a v 'trávy' se podstatně zvýší podíl THC.

SUŠENÍ
        Rostlina marihuany obsahuje zhruba 80% vody, coals kolem 70%. Suchá marihuana asi 8-10%. Sušící metody nemívají vliv na obsah cannabinoidů, výrazně však mohou ovlivnit chuť, buket a jemnost aroma. Obecně platí, že čím pomaleji se suší, tím je chuť jemnější. Přílišné sušení (teplem) zapříčiní vytěkání části těkavých olejů (silic), jež dávají každé trávě typické aroma a chuť.
        Tráva, která byla sušena zároveň se ,školícím' procesem (curing) bývá v chuti jemná a hladká, protože byl snížen obsah chlorofylu a různých proteinů. 'Školená' marihuana je také sladší, protože došlo k rozštěpení škrobů na jednoduché sacharidy. Některá tráva ovšem může být velice jemná v chuti, aniž by byla školena. Jedná se především o čerstvý materiál, vyrobený z 'hlav', a v kterém zůstalo sdostatek éterických olejů a cukrů. Někteří pěstitelé vyžadují přirozenou, neškolenou marihuanu, s typickou trávově chlorofylovou chutí. Takový materiál se získá sušením přímo po sklizni.
        Je několik možností, jak usušit sklizeň. Pomalé sušení je zřejmě nejběžněji používaný způsob a také nejšetrnější. Uspokojivé výsledky bez zvláštního úsilí nabízí následující metoda. Dochází při ní i k mírnému 'školení' marihuany s patřičným vlivem na chuť. Nejprve se otrhají listy a oddělí se od stvolů. Vložíme je do velkých papírových sáčků či pytlů s proraženými otvory po stranách a obaly ponecháme otevřené. Po několika dnech v suchém, teplém prostoru, kdy listy jsou na dotek suché, ale při uchopení ještě zůstávají vláčné, se přemístí marihuana do sklenic se šroubovými uzávěry. Tento moment je velice důležitý: je třeba dát velký pozor na to, aby listy nebyly příliš vlhké, protože by ve sklenici zplesnivěly. Sklenice se denně otvírají, aby uvolněná vlhkost mohla uniknout pryč. Znaleckým čichem pěstitel, nyní degustátor, ověřuje, zda tráva nezačíná plesnivět. Odporného pachu plísně si nelze nevšimnout. Pokud tráva plesniví, rozprostírá se na stůl, aby mohla rychle doschnout. Sušením v uzavřené sklenici vysychá tráva pomalu a získá strukturu tabáku. Bude suchá ač zdánlivě polovlhká, mírně vláčná, nepřeschlá, nedrolivá. Právě jako správně zpracovaný tabák.
        Možným způsobem pomalého sušení, používaným obvykle pro poněkud větší množství, je sušení rostlin nebo jejich částí rozvěšených vrcholky dolů na provaz, na zeď atp. Schnou týden až dva. V místnosti, kde se suší, nesmí být velký průvan, ačkoliv je-li vzduch 'stojatý', vzniká nebezpečí růstu plísní na rostlinách. Za deštivého počasí a ve vlhkém vzduchu je nutno ventilaci zintenzivnit a důsledně hlídat plísně. Pokud se plíseň objeví, je třeba rostliny urychleně dosušit za mírného tepla. Mnozí ostřílení culltivators dávají přednost pomalému sušení před 'školením'. Nevzniká zde riziko závažnější chyby v technologii, 'hlavice' získávají správnou pružnou konzistenci a udržují si sladké, jemné aroma a chuť (pochopitelně, byly-li správně vyzrálé).
        Další možností je tzv. rychlé sušení. Tímto způsobem se vyzíská tvrdší, ostřejší chuť trávy než při způsobu pomalého sušení. Mnohdy však bývá nejvhodnější metodou, jíž lze použít. Rostliny jsou zavěšeny stejně, jako už bylo popsáno u předcházejícího, ale sušení je urychleno zvýšením teploty na 30-45 °C použitím tepelného zdroje. Pěstitel si zajišťuje cirkulaci vzduchu větrákem. Touto metodou lze usušit materiál za čtyři dny, ale s odpařující se vodou odchází podstatná složka jemných aromových látek. 'Pokojoví' pěstitelé řeší sušení své produkce jejím rozložením na radiátory nebo zavěšením na roury rozvodu topení nebo na tělesa umělého osvětlení atp. Rychle sušená marihuana si udržuje původní zelenou barvu a trávovou příchuť.
        Sušení v sušárně, obvykle nahrazené troubou, používají pěstitelé především tehdy, když si připravují vzorek odebraný z dosud nesklizené úrody. Malá množství materiálu mohou být rychle usušena v troubě při 65 - 95 °C během desíti minut. Větší množství se suší na platech. Takto sušená marihuana bývá ostrá až kousavá, štiplavá a ztratila většinu svého buketu. Někdy se tohoto způsobu používá pro 'školenou' marihuanu, která je však ještě nedosušená a nedá se tudíž kouřit, nebo pro suchou marihuanu před použitím k vaření či na extrakci. Vcelku je to vhodná metoda na sušení materiálu při zkoušení nebo v případě nouze, pro zpracování hlavní úrody se nepoužívá. Sušárnu či troubu lze ovšem dobře používat pří sušení více částí rostlin pohromadě. Jsou-li totiž sušeny listy spolu s buds, popř. i s větvičkami a větvemi najednou, je třeba dříve doschlý materiál (tedy listy) průběžně odebírat, aby se nepřesušil, či dokonce nespálil. Postupuje se tak, že sušená vrstva se rozloží na drátěné síto, pod nímž je plato nebo tác. Při kontrole po několika minutách sušení pěstitel promne rukou vrstvu sušící se marihuany, přičemž suchý, drolící se materiál propadá sítem na tác. Z něho se odebere - a sušení zbylého materiálu pokračuje, dokud všechno není suché. Při sušení v troubě je třeba celý proces velmi bedlivě hlídat. Suchý materiál, ponechaný dále v troubě, velmi rychle ztrácí na potenci. Začne-li se materiál pálit, je aktivita dosud účinných látek prakticky ztracena. Pěstitel tedy musí být maximálně pozorný a teplotu nesmí nechat přejít přes 110°C.
        Sušení na slunci je jednou z jednodušších aplikací tepla při sušení. Je to tradiční způsob, kdy se úroda suší přímo na poli. Například v Oregonu se rostliny lámou zhruba v půl až třičtvrtěmetrové výšce. Rostlina schne postupně - listy i květenství zůstávají částečně spojeny s kořenovým systémem. Jindy se rostliny kladou na plachty, na kterých schnou. Na 'hlavách' jsou ponechány listy, aby je poněkud chránily před přímým, prudkým sluncem. Rostliny jsou podrobeny po usušení 'manykýře' , to je ručnímu odstranění listů z květenství. V Arizoně se sušené rostliny překrývají řídkým plátnem, které nebrání sušení, ale chrání rostliny před přímými paprsky. Marihuana vysušená sluncem často chutná obdobně jako sušená v troubě. Barevně bývá také poněkud vybledlá až 'vyšisovaná' a se zřejmě poškozeným buketem. Přehnané vystavení slunci může též snížit potenci, ale je-li provedeno sušení relativně rychle, znatelná ztráta zaznamenána nebyla.
        Existuje řada způsobů, kterými v různých částech světa přistupují ke zpracování produkce a jednotlivých částí Cannabis za vzniku výrobků s různými názvy. Indická gandža je jistě jedním z nejznámějších. Její zpracování trvá nejméně čtyři dny. Rostliny jsou sklízeny v podvečer a nechají se přes noc pod širou oblohou. Ráno se provede roztřídění, při němž se odstraňuje podstatná část 'dřevěného' podílu, stonky a silnější větve. Materiál je pak ponechán půl dne na slunci. Indové přivážou vodorovnou tyč ke kůlům asi v metrové výši a po obou stranách umístí podložky. Na tyto podložky položí svazky větví marihuany. Dvě řady mužů na obou stranách tyče, které se mohou přidržovat, zvláštním válivým způsobem zpracovávají nohama svazky Cannabis. Jednou nohou si svazek přidržují, druhou 'rolují'. Toto se provádí asi deset minut. Čas od času se svazky protřepou, aby se marihuana zbavila listů. Svazky se pak rozloží a opět vystaví slunečním paprskům. Rolling se pak krátce znovu opakuje, větve se poté opracovávají ručně. Tato poměrně složitá kombinace různých úkonů pokračuje několik dní. Cannabis je přitom zbavena listů, semen i části květů. Semena jsou ponechána jako osivo na příští rok, část se ovšem prodává, a z dalšího rostlinného materiálu se po důsledném odstranění stonků (používají se jako palivo) vyrábí bhang marihuana, původně vyráběná z divoce rostoucího konopí. Nemá tak vysokou kvalitu jako špičková gandža.

OŠETŘENÍ CANNABIS SUCHÝM LEDEM
Stevens a i jiné zdroje se zmiňují o zajímavém aspektu po ošetření marihuany suchým ledem. Po něm se údajně výrazně zvýší potence 'trávy'. Suchý led je zmrazený oxid uhličitý. Při tání přechází z pevného stavu rovnou do plynné formy (sublimuje). I když se mi nepodařilo zkušenosti tohoto autora potvrdit odkazy na chemické analýzy z jiného zdroje, uvádím zde jeho postup přinejmenším jako důkaz nekonečné zvídavosti, fantazie a experimentátorství lidí, kteří kouzlu Cannabis propadli nikoli jako droze, ale jako předmětu zkoumání a bádání. V příslušné kapitole bylo psáno o tom, že pryskyřice obsahuje chemické látky zvané cannabinoidy, především neaktivní cannabinol (CBN) a psychoaktivní tetrahydrocannabinol (THC). Víme také, že CBN se v Cannahis nevyskytuje přirozeně, nýbrž vzniká degradačními procesy právě z THC, čímž tráva ztrácí na potenci. Je logické, že pěstitelé mají snahu buď degradačním procesům zabránit, nebo případně již degradovaný cannabinoid převést chemickou reakcí nazpět do aktivní formy, THC. Podle Stevense oxid uhličitý uvolňující se ze suchého leduje schopen vyvolat reverzní reakci za opětného vzniku THC.
Postup na zlepšení 'trávy' suchým ledem je velice jednoduchý. Asi pětikilová kostka suchého ledu se vloží do polystyrenové tašky. Na povrch ledu rozprostřeme marihuanu a led i s trávou překryjeme novinami, aby příliš rychle netál. Je-li polystyrenová izolační taška dost malá a lednice dostatečně velká, je vhodné umístit tašku do lednice. 'Tráva' se ponechá u ledu, dokud tento nezmizí. Obecně se pokládá za optimální, aby proces probíhal osm dní, minimum je osmačtyřicet hodin. Oxid absorbuje vlhkost z rostlinného materiálu a částečně ho vysušuje. Nezáleží příliš na tom, zda takto ošetříte čerstvě sklizenou trávu či starý materiál. Výrazný posun v jakostí zaznamenáte především při slabé kvalitě trávy. Dobrá marihuana již má více THC než CBN. THC, jenž vzniká metodou ošetření suchým ledem, je však nestálý. Reakce je reverzibilní čili vratná, a tak po určitém čase je možno pozorovat, že Cannabis se vrátila ve své potenci do původního stavu. Ať je skutečnost popisovaná v uvedeném zdroji jakkoliv podložená osobními zkušenostmi více pěstitelů, jistě ji nelze aplikovat absolutně: marihuana, která se vyznačuje nízkou potencí, nemusí zákonitě obsahovat vysoký podíl CBN na úkor THC, protože nízká psychoaktivita 'trávy' nemusí být způsobena degradací THC, nýbrž prostým faktem, že rostlinný materiál přirozeně obsahoval nízké hodnoty THC. Navíc Stevens svoji metodu dokládá chybnými chemickými teoretickými předpoklady.

FERMENTACE
        Fermentace (kvašení) je proces, při němž mikroorganismy a rostlinné enzymy rozkládají komplex složitých látek, jako jsou škroby a cukry, na nižší, jednoduché složky - alkohol, kyseliny apod. Při tomto procesu je rovněž rozkládán chlorofyl, čímž materiál dostává 'vyzrálejší' vzhled. Je-li fermentace přerušena v raném stadiu, má marihuana sladkou chuť, vzhledem k obsahu jednoduchých cukrů, které vznikly štěpením škrobů a samy nestačily dále konvertovat.
        K fermentaci dochází při vlhkosti asi 75% a teplotě nad 15 °C. Proces je tím rychlejší, čím více je materiál napěchovaný (probíhá za nepřístupu vzduchu). Průběh je závislý na dalších souvislostech (obsah dusíku ve tkáni), proto je každou várku nutno sledovat samostatně. Proces je složitý - proběhne-li příliš rychle, může pěstitel vyhodit trávu rovnou na kompost. Je proto nutno vývoj pečlivě sledovat a v okamžiku dosažení optimální barvy a vůně se fermentace přeruší a ukončí rychlým dosušením.
        Někdy se během fermentace přidávají některé vonné složky, které marihuaně dodávají kořenné aroma. Používají se skořice, hřebíček, zázvor, muškátový květ, šalvěj nebo vanilka tak, že se vkládají mezi fermentovaný materiál. Rovněž se může takto marihuana ovonět kůrou z pomeranče či citronu. Koření se vkládá v plátěných sáčcích, kůra se volně vloží. Jsou dva způsoby fermentace - samovolná a iniciovaná. Fermentace se používá s úspěchem hlavně na listy či nezralé rostliny.
        Samovolná fermentace se může rozběhnout pouze, je-li objem napěchovaného materiálu dostatečně velký, jinak probíhá jen pomalu, bez náležité účinnosti. Rostlinný materiál se umístí do dostatečně velké nádoby nebo jen na hromadu, která se překryje nepromokavou plachtou. Je-li materiál příliš suchý, je třeba ho mírně zvlhčit sprejovým zvlhčovačem. Po několik dní se materiál ponechá 'pracovat', což se projevuje jeho stoupající teplotou. Poté se fermentace ukončí. Kdyby pokračovala příliš dlouho, dojde k rozložení tkání a vznikne kompost.
        Iniciovaná fermentace se používá pro menší objemy trávy. Vyžaduje uzavíratelný prostor s kontrolovatelnou teplotou a vlhkostí. Teplota prostoru se zvýší na 55 °C, vlhkost se udržuje na 75%. Pravidelně se kontroluje průběh. Fermentace je ukončena zhruba za týden. Při takto prováděné fermentaci se může projevit uvolnění dusíkatých látek ne zrovna příjemným odérem, ale po ukončení fermentace a po dosušení je tráva ve vůni a chuti sladká, jemná, harmonická.

MARIHUANA - SKLADOVÁNÍ, ULOŽENÍ
        THC je degradován teplem, světlem i vzduchem (kyslíkem). Např. po dvou letech skladování (v tmavé lahvi těsně uzavřené) při teplotě kolem 20 °C došlo jen k malému poklesu účinných látek (14%), zatímco při 35 °C dojde téměř k totální degradaci THC (94%). K výrazným změnám dochází zvláště tehdy, když se mohou projevit spojené účinky více faktorů.
        Mnoho měření bylo prováděno též s extrakty cannabinoidů i s čistými cannabinoidy. Jeví se nižší stabilita těchto látek v roztoku, hlavně ve srovnání s rostlinným materiálem, v němž zůstávají v nepoškozených žlázkách ukryty a chráněny před účinky vzduchu a dílem i světla. Surové extrakty se však přesto zdají být stabilnější než cannabinoidy nejvyšší čistoty. Čistý THC, převedený do roztoku, je na světle zcela rozložen již během několika týdnů. Proto extrakty a oleje (hašišový olej, medový olej) musí být uzavřeny v tmavých lahvích za nepřístupu vzduchu a v chladu.
        Optimálním způsobem uskladnění je uložení trávy v tmavé, vzduchotěsné nádobě na suchém, chladném místě, nejlépe v chladničce nebo i v mrazničce. Slupka pomeranče či citronu vložená do skladovacího obalu udržuje rovnoměrnou vlhkost, takže materiál zůstává pružný, není přeschlý. Slupky rovněž dodávají kuřivu příjemné aroma.

PŘÍPRAVA REEFERS (OILERS)
Reefer se již na počátku 20. století říkalo marihuanové cigaretě. Tento název byl oživen v letech šedesátých. Význam se poněkud posunul v dekádě následující: reefer je sice nadále marihuanová cigareta, připravená ovšem speciálním způsobem, založeném na impregnaci extraktem Cannabis. Vžívá se pro ni i název oiler. Připravuje se buď namočením marihuany, popř. marihuany a tabáku do cannabisového oleje, nebo ponořením již ubalené cigarety a jejím vysušením, ale také prostou 'injektáží' extraktu do cigarety.

EXTRAKCE A PŘEČIŠTĚNÍ HAŠIŠOVÉHO OLEJE
Při přípravě marihuany na extrakci se oddělí semena. Zbylý materiál se dobře rozdrolí, stonky se rozstříhají na krátké kousky. Marihuana musí být důkladně vysušena. Trouba se předehřeje na asi 120°C, vypne se a 'tráva' se suší, dokud se snadno mezi dlaněmi nerozemne na prach. Materiál se drtí (např. v hmoždíři) až těsně před extrakcí. Rozemletá, rozdrcená marihuana by na vzduchu rychle ztrácela na potenci. Jemné rozdrcení je přitom nezbytné, neboť narušené buňky umožní účinné vyextrahování pryskyřice, resp. jejích účinných složek. V první fázi extrakce se rostlinný materiál 'vaří' v organickém (extrakčním) rozpouštědle pod zpětným chladičem. Éterické oleje, cannabinoidy, chlorofyl a další extrahovatelné složky se přitom uvolňují z rostlinné tkáně. V dalším kroku se pevná extrahovaná fáze marihuany nechá rozpouštědlem kondenzujícím na chladiči dostatečně dlouho promývat, přičemž dochází k vyluhování rozpustných stožek a jejich oddělování od pevné hmoty Cannabis. Následně se organické rozpouštědlo odpaří z najímané směsi olejů a rozpouštědla. Získá se tak olej, prostý vody i organického rozpouštědla, připravený k užití. Na uvedené operace se používá běžná Soxhletova aparatura, popřípadě adekvátní zařízení, např. extrakční přístroj Tecator. Základní schéma jednotlivých kroků při extrakci je naznačeno na obr. 3. Jako extrakčního činidla se používá kteréhokoliv z řady organických rozpouštědel - metylakohol, etylalkohol, izopropylalkohol, petroléter, dietyléter aj.
Tímto způsobem získaný olej obsahuje mnoho složek, které ovlivňují chuť, vůni, barvu. Tyto vlastnosti mohou být někdy žádoucí a pro kvalitu produktu příznivé. Jejich odloučením se sice dále zvýší potence materiálu, ale úměrně se sníží výtěžnost. Z různých důvodů se ovšem někdy k čistění (purifikaci) cannabisového oleje přistupuje. Postupuje se při tom následovně: Olej získaný předcházející extrakcí se rozpustí v pětinásobném hmotnostním množství etylalkoholu a je smíchán s vodou o stejném objemu. Přidá se petroléter v polovičním objemu než vody. Rozpouštědla se aplikují chladná. Asi pětadvacetkrát se směs protřepe v extrakční nálevce nebo v lahvi s uzávěrem se dvěma otvory na výstup (jeden k uvolňování přetlaku par z rozpouštědel a druhý k odsávání vrstvy petroléter-olej dojímací lahve) a nezapomene se po každém protřepání uvolnit přetlak. Poté se nechá směs až půl hodiny v klidu. Zřetelně se oddělí tři vrstvy. Spodní vrstva obsahuje vodu a v ní rozpustné složky (některé dehtové látky), střední vrstva, obvykle jen velice úzká, je emulzí vosků, petroléteru a vzduchových bublinek. Horní fáze je přečištěný olej rozpuštěný v petroléteru. Tato vrstva se oddělí a do spodních dvou se opět přidá petroléter k opakované extrakci. Tento postup se provádí několikrát, éterové frakce se spojují. Rozpouštědlo se z tohoto podílu následně oddestiluje a získá se rafinovaný olej vysoké čistoty. Základní schéma tohoto postupuje podchyceno na obr. 4.

Obr. 3. Schéma extrakce cannabisového oleje
Obr. 4. Schéma přečištění cannabisového oleje
Obr. 5. Schéma průběhu reakce izomerizace

PŘÍPRAVA 'MEDOVÉHO' OLEJE
'Medový' olej je jedním z nejpotentniějších a nejoblíbenějších extraktů Cannabis, zvaných cannabisové oleje. Je to hustá, průsvitná, tmavě jantarová olejovitá tekutina. Konzistence a vzhledu je dosaženo odstraněním barevných příměsí další opakovanou extrakcí přečištěného cannabisového oleje petroléterem. Postupuje se tak, že cannabisový olej se rozpustí v desetinásobku svého objemu v alkoholu. Do roztoku se přidá dávka aktivního dřevěného uhlí v množství rovnému polovině hmotnosti oleje. Po odfiltrování pevného podílu, na nějž se pigmenty navázaly, se alkohol odpaří na olejové lázni. Zbylá olejovitá tekutina má vzhled a konzistenci medu.

IZOMERIZACE CANNABINOIDŮ
Hašišový či cannabisový olej získaný jako základní extrakt, dále purifikovaný nebo ve své nejčistší podobě 'medového' oleje, obsahuje jako hlavní psychoaktivní složku tetrahydrocannabinol. Dva další komponenty jsou sloučeniny THC příbuzné, ale fyziologicky neaktivní a podle míry rafinace jsou zde obsaženy další složky pryskyřice, které ovlivňují olej v chuti, vůni a popřípadě i barvě. Kvalita cannabisového extraktu je dána kvalitou výchozí suroviny, tj. především její potencí. Měřítkem jakosti oleje je vysoký obsah THC. V předcházejícím již bylo konstatováno, že THC vzniká z CBD. Při této reakci dochází k zdánlivě jen malým strukturálním změnám, které ovšem mají z fyziologického hlediska dalekosáhlé následky. V kyselém prostředí za pomoci tepla dochází v molekule CBN k vytvoření vazby mezi atomy kyslíku a uhlíku na pozici 6, čímž se uzavře třetí kruh mezi dvěma aromatickými. Tento proces, nazývající se izomerizace, může pokračovat dále přemístěním dvojné vazby mezi atomy uhlíku 9 a 10 (delta-9-THC) mezi uhlíky 8 a 9 (delta-B-THC). Průběh, resp. stupeň průběhu těchto reakcí, závisí na podmínkách reakce - za mírnějších podmínek při nižších teplotách a působení méně koncentrovaných kyselin se reakce zastaví ve fázi delta-9-THC, za 'drsnějších' podmínek vzniká více podílu formy delta-B-THC. Z této informace logicky vyplývá, proč se v přírodním materiálu vyskytuje delta-B-THC jen minimálně. Již bylo řečeno, že dosud nebyly zjištěny zásadnější rozdíly mezi těmito dvěma cannabinoidy ohledně jejich účinků na lidskou psychiku. Není tedy příliš zásadní, jaký vzájemný poměr v obsahu THC obě složky zaujímají. Průběh izomerizace načrtává schéma na obr. č. 5. Vše je ve skutečnosti samozřejmě poněkud složitější, neboť reakci může ovlivnit více faktorů. V zásadě se proces izomerizace provádí v následujících krocích: Cannabisový olej se rozpustí v etanolu nebo metanolu (v hmotnostním poměru 1:1). Po kapkách se přidává koncentrovaná kyselina sírová (kapka kyseliny na každý gram oleje, obě reagencie zcela bez vody). Směs se povaří pod zpětným chladičem asi 2 hodiny. Poté se smíchá se stejným množstvím vody a extrahuje s petroléterem (v polovičním objemu vzhledem k přidávané vodě) a postupuje se jako při purifikaci oleje. K éterovému podílu se přidává ve čtyřnásobném objemu 5% roztok uhličitanu sodného. Schéma procesu je uvedeno na obr. 6. Tímto způsobem lze zvýšit potenci hašišového oleje až dvakrát a někdy se uvádí, že i vícekrát.
Alespoň stručně je zde třeba poznamenat, že existuje i další způsob zvýšení potence extraktů z Cannabis, kromě uvedené izomerizace. Ve formě octanu jsou oba THC ještě účinnější ve svých psychoaktivních účincích, než ve své běžné (ovšem neutrální, nikoliv kyselé!) podobě. Uvádí se dvojnásobný účinek. Zajímavé je asi půlhodinové oddálení high po požití. Olej se vaří pod zpětným chladičem s acetanhydridem, poté se extrahují aktivní látky do etylalkoholu. Směs se přečištuje podle dříve uvedeného způsobu. Pracuje se s acetanhydridem, pročež nelze z důvodu nebezpečí exploze pracovat mimo digestoř. To ostatně platí pro většinu operací v této kapitole naznačených. Důrazně upozorňuji, že uvedená schémata slouží k základní informaci odborníkům, nejsou však pracovními postupy ke konkrétnímu provedení reakcí. Provádět se mohou pouze ve speciálních aparaturách, za mimořádných opatření z hlediska bezpečnosti práce a požární ochrany, neboťse jedná o nebezpečné jedy, žíraviny, hořlaviny, výbušniny. Tyto práce lze bezpečně provádět pouze na zavedených pracovištích pod odborným vedením.

KOUŘENÍ CANNABISOVÉHO OLEJE
Hašišový olej lze kouřit několika způsoby. Nejlepší je pomocí skleněné olejové dýmky. Olej je umístěn ve skleněné baňce na konci dýmky, baňka je zahřívána nad plamenem, podobně jako to činí na barvotiskových obrázcích kuřáci opia. Tento způsob je maximálně šetrný vůči materiálu, protože kuřák si odpaří pro daný okamžik jen malé, potřebné množství extraktu.
Jiným, poněkud primitivnějším, asi méně romantickým, ale praktičtějším způsobem kouření oleje, je umístění dávky na kousek alobalu, jeho nahřátí nad plamenem zápalky či svíčky a inhalace pomocí trubičky nebo nálevky. Alobal či staniol používaný při tomto způsobu musí být předem dobře ožehnut nad plynovým plamenem, aby se důkladně odstranily všechny odpařitelné nečistoty, které by narušily senzorický dojem.

Obr. 6. Schéma izomerizace cannabinoidů

ZPRACOVÁNÍ PRODUKCE NA HAŠIŠ
        V Indií se získává nejlepší hašiš (nup) tak, že suché rostliny jsou vymláceny přes plátno. Sesbíraná pryskyřice ve formě bílého až zlatého pudru se pak slisuje. V některých oblastech se pryskyřice získává z kožených plášťů sběračů, probíhajících marihuanovým polem, popřípadě přímo z jejich nahých těl.
        Arabský způsob přípravy mastné hašišové tresti popsal Baudelaire a provádí se povařením čerstvých vrcholků rostlin v másle za přidání malého množství vody. Po odpaření veškeré vody se materiál procedí a vzniklá substance žlutozelené barvy a nepříjemného zápachu zažluklého másla a hašiše je hotovým výrobkem, 'distribuovaným' ve formě kuliček o dvou až čtyřech gramech. Obvykle byl dále zpracováván na 'zavařeninu' - davamesk přidáním cukru a vonných látek (vanilka, skořice, pistácie, pižmo aj).
        Nejpotentnější hašiš je ovšem připravován smísením extraktu v jakékoliv formě cannabisového oleje s jemně drcenou marihuanou. Olej může být podroben izomerizaci nebo acetylaci, čímž se potence hašiše ještě výrazně zvýší. K dosažení správné konzistence je třeba použít alespoň 15% oleje, maximálně se mísí olej s marihuanou v poměru zhruba 1:1, nejvýše 60% oleje. Takový materiál je velice silný a vzhledem a konzistencí (lepkavý, tvárný) odpovídá nepálskému či indickému charasu. Dobře promíchaná a prohnětená směs se lisuje do tvaru placiček, tyček či kuliček.

Duben 1994