Doslov

Některé drogy nejsou zakázané proto, že by byly nebezpečné, ale jsou nebezpečné proto, že jsou zakázané (dr. J. Marks)

        Tato kniha je o rostlině, která pouze ve spojení s člověkem dostává jméno DROGA. Dohady, vzájemně si odporující vyjádření různých odborníků, stejně jako politické a právní problémy, jsou tedy o člověku. Jenže přesouvání odpovědnosti za vlastní bídu na druhé či na vnější svět je základním obranným mechanismem člověka.
        Po sedmnácti letech práce kolem různých závislostí člověka pokládám PARADOX za nejdůležitější pojem ve vztahu člověka a drogy. I tato kniha je součástí paradoxů, jakých je lidský svět drog a závislostí vůbec plný. Může být chápána jako pomoc člověku informací, jako »znormálnění« poznáním, nebo jako návod k osvojení si dovednosti k výrobě - tedy k braní drog... Opět tedy spíše výpověď o posuzujícím člověku než o věci samé. Ve vztahu člověka a drogy prostě platí a je pravdou zároveň A i ne-A. Dokud toto nejsem schopen nahlédnout, přijmout a procítit, pak zůstávám pouhým začátečníkem, povrchním logikem nebo jsem prospěchář či grázl jakéhokoliv druhu. Přiznávám, že trvalo hodně let, než jsem to pochopil.
        Konopí je díky svým vlastnostem mezní »měkké« drogy přímo předurčeno k tomu, aby rozdělilo posuzující na spise optimisty či pesimisty, tedy na ty, kteří zdůrazňují svobodu a zodpovědnost jedince i za svůj život a smrt, a na ty druhé, kteří vidí člověka spíše jako jedince, jenž potřebuje kontrolu a dohled, jehož je třeba řídit i proti jeho vůli.
        Kdysi se mne ptali, zda vidím vůbec něco dobrého na tzv. represívním přístupu k drogám. Odpověděl jsem, že ano, ale že je to zároveň i to nejhorší - to, že jsme zákazy a omezováním kolem drog cepování k poslušnosti, že moc může omezovat naši občanskou svobodu ve jménu dobré věci, a tím nás chránit jakoby před sebou samými.
        Tolik obecně. A teď konkrétněji.
        George Washington, americký »otec vlasti« pěstoval na své farmě na hoře Vemon konopí pro svou potřebu - dnes by ho tamtéž zavřeli.
        Současný prezident USA Clinton připustil, že konopí na studiích kouřil, ale nešlukoval (?!).
        Bývalá ministerská předsedkyně Kanady konopí kouřila, ale neměla v držení (?!).
        Mladý olomoucký Čechoameričan seděl kvůli konopí v českém kriminálu (ve vyšetřovací vazbě!) od října 93 do července 94.
        Dlouho se věřilo a zdůrazňovalo, že konopí je startovací drogou k braní tvrdých drog. Jejich budoucí poživači ovšem rovněž prošli rodinou, školou, alkoholem, byli konfrontováni s hodnotami společnosti...
        Někteří čerství drogoví odborníci tvrdí, že tzv. holandský model tolerované distribuce konopí a jeho produktů v »café barech« ztroskotal. Na místě se lze ovšem přesvědčit, že Holanďáné ho provozují i nadále a že jsou na něj hrdí. Jsou tak nepoučitelní? Ne. Vědí, že sice není ideální, ale že je daleko menším zlem než tvrdá represe. Zkrachovala jenom naše jednoduchá představa, že záležitosti kolem drog jdou vyřešit beze zbytku. Polovičatá řešení problému konopí, limitovaná politickými a mezinárodními ohledy, nemohou už vůbec ovlivnit problémy kolem tvrdých drog. Ty jsou nadále ilegální, mají tedy kouzlo zakázaného ovoce, jeden ze základních faktorů lidské motivace. Právě proto je kolem nich plno peněz, násilí a kriminality.
        O zmatku, spíše nežli o pochopení, natož řádu či logice, vypovídá i nedávný výrok vysokého českého meziresortního »odborníka«, jenž řekl, že některé konopí je natolik silné, že je to vlastně tvrdá droga.
        Četl jsem práce, které popisují zdravotní poškození způsobené požíváním konopí, i ty, které zdůrazňují možnost jeho léčebného využití.
        Zúčastnil jsem se českého podnikatelského semináře o využití konopí k technickým účelům a dozvěděl jsem se, kolik by se tím ušetřilo lesů, energie atd.
        Kterákoliv z výše uvedených informací je pravdivá, ale vytržena z kontextu společnost-člověk-droga může být použita pro dobré či zlé, ať už z hlouposti či záměrně.
        Mám-li přesto i varovat, tak za největší riziko užívání konopí (kromě toho, že vás v intoxikaci může přejet auto nebo se vám stát jiný úraz - stejně jako u alkoholu) považuji to, že může člověka, zvláště mladého, zavést do skupin či společností, kde jsou i tvrdé drogy normou, kde to bude v budoucnosti daleko složitější... Přímou závislostí droga ohrožuje jen relativně malou část populace, pouze jedince k »závislosti« vybavené. Kdo to ale je nebo není a jak to můžeme říci předem?
        Zavírání do kriminálů za užívání konopí pokládám ovšem za zločin - opět paradox (?!).
        Diskuse o legalizaci, či naopak o pouhých represích, jsou příliš zjednodušující. Hledání drogového kamene mudrců je hledáním »šťastného optima« - legalizace, která nenabízí drogu jako chleba, a represe, která je ještě účinná a lidsky (?) přijatelná.

PhDr. Ivan Douda DROP IN